Jak se dostat z energetické krize?

Jak se z ní dostat? Samozřejmě analýzou dat. Bez nich jedeme jen v dojmech. Takže začněme makro pohledem a koukneme i na stand-by režim, který by nás měl (alespoň podle několik reportáží a článků) spasit.

Energetická náročnost české ekonomiky, tedy spotřeba energie na jednotku HDP, je vysoká. Je dvojnásobná ve srovnání s Dánskem. Je dokonce o více než 40% vyšší než v Německu.

Vysoká energetická náročnost automaticky neznamená, že máme problém. V USA je náročnost ekonomiky ještě o cca 10% vyšší než u nás. Rozdíl je v soběstačnosti. Zatímco naše energetická soběstačnost je na 63%, tak USA jsou dokonce na 104%. USA vyrobí více energie, než potřebují. My musíme 37% spotřebované energie dovézt. Jinými slovy, se strukturou naší ekonomiky ekonomickým zájmem měla být/musí být energetická soběstačnost anebo energetická bezpečnost a energetická hojnost.

S energetickou soběstačností na 63% musíme 37% energií dovézt. Dovážíme především minerální paliva: ropu, plyn a uhlí. Za prvních sedm měsíců loňského roku jsme byli čistými dovozci uhlí (zaplatili jsme za něj do zahraničí) ve výši cca 2 mld. CZK. Letos ve stejné době (leden-červenec) cca 11 mld. => ~5x více. Ropa: vloni 52, letos 95 mld. => ~2x více. Plyn: vloni 28 mld. CZK, letos 128 mld. = 4,6x více. Čisté dovozy minerálních paliv částečně kompenzoval čistý vývoz elektřiny: z 7 mld. ve 2021 na 38 mld. ve 2022.

Celková bilance: z -75 mld. CZK na -196 mld. CZK. Bez elektřiny, kterou jsme schopni vyváže (za ty proklatě vysoké ceny z Lipska) by naše bilance nebyla -196 mld., ale 234 mld. CZK. 

V roce 2019 jsme byli čistými dovozci minerálních paliv ve výši cca 3% HDP. Za posledních 26 let jsme nikdy nezaplatili více než 5% HDP. Červencové tržní ceny energií naznačovaly, že bychom letos mohli zaplatit cca 7-8%. Podle aktuálních cen už 15% HDP. Teoreticky bychom tak mohli ve srovnání s rokem 2019 zaplatit o 700 mld. koruny více. Jde ale o nadhodnocený odhad, protože je založen na předpokladu, že se 1) nezmění struktura české ekonomiky, že 2) nezměníme energetický mix, a že 3) nebudeme s energií šetřit. V realitě podmínka ceteris paribus platit nebude.

Struktura průmyslu se (z)mění. Např. výroba kovů spotřebovala v roce 2020 28% energie spotřebovaného ve zpracovatelském průmyslu. Přitom jeho podíl na přidané hodnotě zpracovatelského průmyslu byl 4%. Výrobu kovů poklesla meziročně v červenci o 16%.

Některé firmy mohou uvažovat nejen o omezení nebo zastavení výroby. Vzhledem k tomu, že ceny plynu jsou v USA, Kanadě, Kazachstánu a v dalších zemích na zlomku současných evropských cen, tak energeticky náročné firmy budou zvažovat přesun výroby.

Mnoho firem může vyšší ceny energií kompenzovat zvýšením přidané hodnoty. Znamená to vymanit se z levné ekonomiky s nízkou přidanou hodnotou investicemi do robotizace, digitalizace a automatizace výroby.

Dále pak vsadit více na předvýrobní a povýrobní fázi v dodavatelském řetězci, kde je vyšší přidaná hodnota. Především vsadit na věda a výzkum, tedy na inovace a vzdělávání. A snižovat subdodavatelskou pozici české ekonomiky.

Je jasné, že tohle letošní účty za energie nezaplatí. Ale dlouhodobě je to jediná cesta, nejen ke snížení vysoké energetické náročnosti ČR, ale především ke zvyšování prosperity Česka a životní úrovně Čechů. #2tranformace

Co domácnosti? Na lidi se valí doporučení stáhnout termostaty, nosit svetry, vytahovat spotřebiče ze zásuvky a prát na 30. Data přitom hovoří jasně. Nejvíce energie spotřebujeme doma za vytápění a za ohřev vody: jen tyto dvě položky stojí za 85% spotřebované energie.

Pokud za teplo a ohřev vody ušetříme 20%, snížíme celkovou spotřebu energií domácností o 17%. Kdybychom snížili spotřebu energií na nulu ve všem ostatním (nevařili, nesvítili a nic zapojené v zásuvce), tak by úspora byla pořád jen 15%.

Pokud chceme ušetřit, tak musíme vědět, na co se soustředit a prioritizovat. Václav Smil, jeden z největších odborníků na energie, doporučuje zateplit, tepelné čerpadlo a solární panely. V tomto pořadí, protože zateplení je nejvíce efektivní.

Ne každý má úspory na takovou investici. Dobrou zprávou je, že stavební spořitelny se vrhly na financování energetické transformace domácností, což zvyšuje dostupnost takových investic: 30% letošních úvěrů ze stavební spořitelny ČS šlo na zateplení, tepelná čerpadla a fotovoltaiku.

Energetická krize má řešení na několika úrovních: 1) zajištění dodávek energií (LNG a plynovody), 2) investice do energetické bezpečnosti (jádro a OZE), 3) úspory a investice do energetické efektivity, 4) urychlení transformace české ekonomiky (zvýšení přidané hodnoty).

David Navrátil, hlavní ekonom České spořitelny