OPEC+ navzdory napjatému trhu snižuje produkci ropy a přidává evropské ekonomice další ránu

Členové sdružení OPEC+ se na včerejším zasedání rozhodli omezit od listopadu produkci o 2 milióny barelů denně (mbpd) oproti kvótám platným v současnosti. Ve skutečnosti tak sice bude produkce nižší asi "jen" kolem 1 mbpd, neboť těžba v řadě zemí v poslední době kvótám neodpovídala, ale i to je pro stomiliónový trh rozhodně citelné množství, obzvlášť v dnešní době. Tržní reakce byla nicméně prozatím relativně opatrná - barel Brentu zdražil na 93,3 USD/barel, což značí, že trh do velké míry s podobným vývojem počítal.

Politický rozměr rozhodnutí, které asi do značné míry vznikalo na ose Saúdská Arábie - Rusko, asi není možné nevnímat, jak konec konců dokumentují i jasně vyznívající (předvolební) komentáře z Bílého domu. Politiku však ponecháme k rozboru raději v této oblasti fundovanějším komentátorům. Oficiálním důvodem pro tento, co se týče velikosti a načasování, bezprecedentní krok je snaha přizpůsobit produkci očekávané nižší spotřebě ropy a navýšit volnou produkční kapacitu. Zpomalení růstu a v řadě případů dokonce recese se blíží a OPEC+ tak nechce, aby cena ropy (a tedy i rozpočtové příjmy) šla dolů, podobně jako například v roce 2008. Na rozdíl od poloviny minulé dekády si navíc OPEC+ může podobnou politiku dovolit, aniž by se musel obávat, že přijde o významnou část trhu. Důvodem je, že "američtí břidlicáři" reagují z řady důvodů, mimo jiné i kvůli boji s klimatickou změnou, na pobídky v podobě vyšších cen ropy o poznání chladněji než dříve. Proto OPEC+ může snížit produkci i v prostředí historicky stále velmi napjatého trhu (stačí se podívat na tvar forwardové křivky).

Levné ropě bohužel nenahrávají ani dlouhodobější strukturální faktory. Investice do nových projektů, které by znamenaly vyšší těžbu ropy i v budoucnu, v posledních letech zaostávají. K tomu se přidává skutečnost, že Rusko podléhá v souvislosti s válkou na Ukrajině západním sankcím v oblasti těžebních technologií. A ty nutně potřebuje, aby si udrželo těžbu ropy byť jen na současné úrovni. Pokud k tomu připočteme potřebu dříve či později doplnit značně vyčerpané strategické zásoby, tak se zdá, že strukturálně cena ropy míří spíše vzhůru než dolů. Pohyb nominální ceny v tomto směru by navíc měl být podpořen (a také sám bohužel podpoří) i celkové inflační prostředí. Zjevné je tedy to, že hospodářství západních zemí v čele s Evropou krok OPECu+ rozhodně nepomůže.