ČSÚ: Hospodaření s energiemi ovlivňuje mnoho faktorů

Jak si stojí Česko ve výrobě a spotřebě energií ve srovnání s ostatními členy EU?

Státy Evropské unie produkují energii z různých zdrojů. Převládající zdroj je v každé zemi určen mnoha faktory, zejména disponibilními přírodními zdroji, politikou a polohou země. Podle Eurostatu pocházelo v roce 2020 nejvíce primární energie v EU z obnovitelných zdrojů (40,8 %) a z jaderného paliva (30,5 %, tj. o 2 procentní body více než v roce 2015), méně pak bylo získáno z tuhých paliv (17,6 %), zemního plynu (7,2 %) a ropy (3,7 %). Zbytek primární energie (0,2 %) byl vyroben z jiných zdrojů, např. energetickým využitím odpadu. Od roku 2015 zaznamenaly největší vzestup obnovitelné zdroje, naopak nejvýrazněji poklesl podíl energie z ropy a zemního plynu. V Česku, které těží hnědé i černé uhlí, bylo nejvíce energie vyprodukováno z tuhých paliv (44,9 %). Následovala jaderná energie (31,9 %) a energie z obnovitelných zdrojů (22,1 %). I zde je patrný růst podílu jádra a obnovitelných zdrojů na úkor tuhých paliv.

 Výroba elektřiny v EU v roce 2020 podle zdroje (%)

Zdroj: Eurostat

Naše energetická závislost je nižší než průměr EU

Energetická závislost ukazuje, do jaké míry se ekonomika spoléhá na dovoz, aby uspokojila své energetické potřeby. Měří se podílem čistého dovozu (salda zahraničního obchodu) na hrubé domácí spotřebě energie (tzn. součtu vyrobené energie a čistého dovozu). Evropská unie je závislá na dovozu paliv, především ropy a zemního plynu. V roce 2020 její energetická závislost činila 58 %, v roce 2015 to bylo 54 %. Česko je s 39 % pátou nejméně závislou zemí EU (32 % v roce 2015), méně závislé jsou Estonsko, Rumunsko, Švédsko a Bulharsko, naopak nejzávislejší na dovozu energie (přes 90 % spotřeby) jsou Malta, Kypr a Lucembursko. V roce 2020 byla EU v dovozu ropy, zemního plynu a pevných fosilních paliv závislá především na Rusku, druhou nejvýznamnější zemí pro dovoz ropy a zemního plynu bylo Norsko.

Ještě v roce 2008 celková konečná spotřeba energie evropské sedmadvacítky překračovala 45 tisíc petajoulů (PJ). Poté ale došlo ke skokovému poklesu vlivem snížení průmyslové produkce v důsledku globální ekonomické krize a v další dekádě se konečná spotřeba pohybovala nejčastěji kolem 43 tisíc PJ. V roce 2020 byla konečná spotřeba ovlivněna pandemií covidu-19 a klesla na 40,8 tisíc PJ, což je nejméně za posledních 25 let. Meziroční pokles činil 5,2 %, v samotném Česku došlo k propadu o 3,5 %.

Energetická závislost v roce 2020 (%)

Během pandemie vzrostl podíl domácností na spotřebě

Na konečné spotřebě paliv a energií se v Evropské unii nejvíce podílely ropné produkty (nafta, motorový benzin aj.). V roce 2020 tvořily 35 %. Následovala elektrická energie (23,2 %), zemní plyn a vyrobené plyny (22,3 %) a přímé využití obnovitelných zdrojů, například palivového dřeva a bioplynu pro výrobu tepla (11,8 %). Strukturu spotřeby doplnily nakupované teplo (5 %), tuhá fosilní paliva (2,7 %) a ostatní zdroje (0,4 %). Od roku 2015 nejvýrazněji klesl podíl ropných produktů a tuhých paliv a vzrostl podíl obnovitelných zdrojů.

V Česku tvořily ropné produkty jen 26,8 % konečné spotřeby (3. nejnižší podíl v EU), na Kypru, který v tomto směru Unii vévodí, tvořily přes 57 %. Zemní plyn a vyrobené plyny jsou doménou Nizozemska (přes 38 %), zatímco Česko patří k evropskému průměru (22,8 %). Průměrný byl i podíl spotřebované elektrické energie v ČR (20,6 %). V této komoditě má primát Malta s podílem 40,5 % z celkové spotřeby.

Podíl přímého užití obnovitelných zdrojů v Česku činil 14,2 %, a patříme tak k průměru Evropy. Zatím se nemůžeme rovnat zemím, které již přesáhly hranici 20 %, tedy Švédsku, Finsku a Lotyšsku. Nejnižší podíl obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě má Irsko (4,4 %). Pro střední Evropu je typická vyšší spotřeba tuhých paliv, jejich větší podíl na konečné spotřebě energií než Česko (7,2 %) má pouze Polsko (13,9 %).

Mezi nejsledovanější statistiky patří zastoupení obnovitelných zdrojů energie. Skutečné využití obnovitelných zdrojů zahrnuje nejen jejich přímé užití, ale i výrobu elektřiny ve vodních, větrných či fotovoltaických elektrárnách. V roce 2020 tedy podíl zelené energie v EU činil 22,1 %, a byl tak překonán cíl EU (20 %). Premianty ve využití zelené energie jsou Švédsko (60,1 %), Finsko (43,8 %) a Lotyšsko (42,1 %). Na druhém konci žebříčku stojí Malta, Lucembursko a Belgie (mezi 10,7–13 %). Česku a Slovensku patří 18.–19. příčka (obě země 17,3 %). Rozdíly mezi zeměmi pramení z různé dostupnosti přírodních zdrojů, především v potenciálu pro výstavbu vodních elektráren a v dostupnosti biomasy. V současnosti je cílem EU pro rok 2030 podíl energie z obnovitelných zdrojů 32 %, ten však ještě může být revidován. Hlavním cílem je pak tzv. Evropská zelená dohoda (European Green Deal), podle níž se má Evropa do roku 2050 stát prvním klimaticky neutrálním kontinentem.

Rozdělení konečné spotřeby energie v EU podle ekonomického sektoru do jisté míry ovlivnila pandemie covidu-19. Energeticky nejnáročnějším sektorem byla v roce 2020 doprava s podílem 28,4 % z celkové konečné spotřeby. Následovaly domácnosti (28 %), průmysl (26,1 %), služby (13,7 %) a zemědělství a lesnictví (3,2 %). Česko je tradičně průmyslovou zemí, což se odráží i na nadprůměrné spotřebě energií v průmyslu, ve specifickém roce 2020 ale měly nejvyšší podíl domácnosti. V nich se u nás spotřebovalo 30,1 % energií, v průmyslu 27,6 % a v dopravě pouze 26,9 %. Podprůměrná byla spotřeba v sektoru služeb (12,6 %) a v zemědělství a lesnictví (2,7 %).

V EU více energie z obnovitelných zdrojů než z fosilních paliv

V roce 2020 činila hrubá výroba elektrické energie v Evropské unii 2 781 TWh, meziročně o 4,2 % méně. Ve většině zemí včetně Česka byla k její výrobě využita zejména fosilních paliva. Celkem z jejich spalování pochází 35,6 % evropské elektřiny. Jen 5,8 % vyrobené elektřiny mělo původ ve spalování biopaliv. Toto rozložení je typické hlavně pro státy severní Evropy (Finsko, Dánsko, pobaltské státy). V jaderných elektrárnách bylo vyrobeno 24,6 % evropské elektřiny, převažujícím zdrojem byly tyto elektrárny na Slovensku, v Maďarsku, v Bulharsku, v Belgii, ve Slovinsku a zejména ve Francii, kde podíl v nich vyrobené elektřiny překročil 66 %. Jaderné elektrárny provozovalo třináct zemí. Atypické je Dánsko, v němž přes polovinu produkce pocházelo z větrné energie. V celé EU podíl větrné energie činil 14,3 %. Vodní elektrárny jsou v kontextu Evropské unie sice méně významné (13,5 % výroby elektřiny), ale v Rakousku, Lucembursku, Lotyšsku, Švédsku a Chorvatsku byly převažujícím zdrojem elektřiny. Menší význam pak měla už jen solární energie (5,2 %) a ostatní energie (1 %). Využití solární energie se zvyšuje s bližší polohou země vůči rovníku. Z obnovitelných zdrojů pocházelo celkově 39 % elektrické energie, a rok 2020 tak byl prvním, kdy tyto zdroje předehnaly fosilní paliva.

V Česku má na celkové výrobě nejvyšší podíl elektřina vyrobená spalováním fosilních paliv (48,7 %) následovaná elektřinou z jádra (36,9 %). Elektřina z vodních, solárních a větrných elektráren tvořila dohromady 7,9 %. Vyššímu podílu těchto zdrojů brání nevhodné přírodní podmínky.

Článek si můžete přečíst v říjnovém vydání časopisu Statistika&My.