Plynu je ve světě dostatek. Evropa řeší lokální problém, říká Vladimír Hlavinka

PLYNU JE VE SVĚTĚ DOSTATEK. EVROPA ŘEŠÍ LOKÁLNÍ PROBLÉM, ŘÍKÁ VLADIMÍR HLAVINKA

Válka na Ukrajině mimo jiné připomněla, že decentrální energetika posiluje bezpečnost dodávek elektřiny a tepla. „Jednu velkou elektrárnu můžete vyřadit z provozu rychle, ale v případě decentrálních zdrojů byste se musel hodně snažit, abyste narušil celou síť,“ říká v rozhovoru pro Export.cz Vladimír Hlavinka, generální ředitel společnosti Tedom, která vyváží plynové kogenerační jednotky do více než 50 zemí světa.

Řecký terminál Revithoussa pro dovoz zkapalněného zemního plynu (LNG). Foto: Shutterstock

Kogenerační jednotky, jež slouží průmyslovým firmám nebo zemědělcům k výrobě elektřiny a tepla, jsou součástí decentralizované energetiky a často vyvažují závislost obnovitelných zdrojů na počasí. Energetický matador Vladimír Hlavinka, který v minulosti šéfoval také jaderné elektrárně v Temelíně a působil v těžařském průmyslu, nicméně zdůrazňuje, že i nadále vedle sebe budou fungovat velké elektrárny a malé zdroje. Jejich poměr se bude lišit podle konkrétních potřeb jednotlivých zemí a regionů.

Zhruba polovina kogenerační jednotek, které Tedom instaloval po celém světě, využívá jako palivo zemní plyn. V Německu se nejvíce prosadily kogenerační jednotky na bioplyn. Vladimír Hlavinka nepředpokládá, že by měl svět problém v dohledné době nahradit výpadky ruského plynu. Naopak pro Rusy bude hledání náhrad za evropský trh velmi obtížné. Rusko už podle něj plynovou válku fakticky prohrálo.

Jak současná krize a ruská agrese na Ukrajině změní trendy evropské a světové energetiky?

Všechno zlé je i k něčemu dobré. Nejen celá Evropa, ale celý svět si uvědomil, že energie není jenom o ceně. Zásadní význam má celková infrastruktura. I když získám suroviny za výhodnou cenu, musím zajistit potřebnou infrastrukturu, abych je dostal tam, kam potřebuji. Základem přitom musí být bezpečnost dodávek, nezávislost a nevydíratelnost, jak ukázala německá a středoevropská zkušenost s ruským dodavatelem. Důležitým prvkem samozřejmě zůstává ekologie. Pro dodávky plynu může být inspirací důraz na diverzifikaci zdrojů, který v Evropě známe z jaderné energetiky a týká se dodávek uranu i jeho obohacení pro jaderné palivo. Diverzifikaci zdrojů v tomto odvětví dlouhodobě zabezpečuje a sleduje Zásobovací agentura Euratomu. Celkově se v energetice v následující dekádě změní hodně věcí – cenové tarify, způsob obchodování i řízení výroby a distribuce. Nastane změna, která bude rozsahem podobná té, jíž jsme prošli od telefonních budek k chytrým telefonům.

Kogenerační jednotky, které vyrábí vaše společnost Tedom, jsou řešením pro decentrální energetiku. Jak se bude dál vyvíjet poměr mezi centrálními a decentrálními zdroji?

Decentrální zdroje nabudou na váze, stanou se součástí kritické infrastruktury. Právě válka ukázala, že jednu velkou elektrárnu můžete vyřadit z provozu rychle, ale v případě decentrálních zdrojů byste se musel hodně snažit, abyste narušil celou síť. Decentrální energetika posiluje bezpečnost dodávek. Více se bude přemýšlet o tom, jak maximálně využít lokální zdroje, které jsou ekologické. Povzbudí to revoluci v energetice, která nás stejně čekala. Jiná věc je, že každá země má jiný potenciál decentrální energetiky. Centrální a decentrální zdroje budou fungovat vedle sebe, budou se vzájemně doplňovat. Každá země si bude muset najít správný poměr, energetický mix podle vlastních možností a potřeb. Univerzální řešení neexistuje.

Kritici upozorňují, že jednou z příčin současné krize v Evropě bylo uzavírání velkých elektráren bez adekvátní náhrady. Co si o tom myslíte?

Zavírání elektráren na základě politického rozhodnutí bez ohledu na fyzikální možnosti výroby, přenosu a spotřeby se dřív nebo později někde projeví. Svoji roli musí mít velké i malé elektrárny. A opravdu se to může lišit země od země. Jestliže máte v určitém regionu silný průmysl, jeho poptávce po energii nejlépe vyhoví velký točivý stroj, který drží frekvenci a zajišťuje stabilní dodávky. Takovou elektrárnu decentrálními zdroji nenahradíte. Region, v němž převládají služby a lehký průmysl, může být zásobený decentrální energetikou.

Polovina kogeneračních jednotek, které jsme vyrobili, využívá zemní plyn. Druhá půlka jede na bioplyn, důlní plyn, skládkový plyn nebo plyn z čističek odpadních vod, říká Vladimír Hlavinka. Foto: Tedom

Tradiční surovinou, kterou využívají kogenerační jednotky Tedomu, je zemní plyn. Bude jeho význam v energetice po zkušenostech s přerušenými ruskými dodávkami klesat?

To, že není plyn z Ruska, neznamená, že by nebyl plyn vůbec nebo že by neměl být na přijatelné cenové úrovni. Něco jiného je, že jsme se nechali Ruskem krátkodobě vydírat. Jakmile Evropa dobuduje infrastrukturu, která je potřeba k dovozu zkapalněného zemního plynu LNG, bude to tlačit jeho ceny dolů. Technologických schopností pro zajištění dodávek z jiných zdrojů je možné dosáhnout relativně rychle. Technicky tedy nahrazení dodávek z Ruska bude rychlé. Obchodně se to promítne do ceny plynu poté, co obchodníci zjistí, že mají jiné zdroje a naučí se s nimi pracovat.

Plynu je možná dost, ale problém může být s přepravními kapacitami, výstavbou LNG terminálů…

LNG terminál je složité zařízení, ale není to raketová technika. Jde o standardní zařízení, které se běžně vyrábí, používá a má svůj zaběhnutý provoz. Zprovoznění LNG terminálu trvá mnohem kratší dobu než třeba výstavba jaderné elektrárny. Nemám pochybnosti o tom, že Evropa dokáže nasmlouvat dostatečné dodávky plynu, byť samozřejmě záleží na ceně. Vůbec se nebojím, že by byl nedostatek plynu.

Varováním některých analytiků, že další zima bude ještě těžší než ta nadcházející, tedy nevěříte?

Ne. Trh reaguje velice rychle. Terminály a veškerá jejich zařízení jsou už teď nasmlouvané, vyrábí se, budou se postupně doplňovat. Před příchodem do Tedomu jsem několik let působil v těžařském odvětví. A z toho, co vím, svět má dost plynových ložisek, která jsou prakticky připravená k těžbě. Nahradit ruský plyn nebude problém. Otázkou je spíše to, jak pokles dodávek do Evropy nahradí ruští těžaři. Jejich možnosti dodávat plyn z Jamalsko-něnecké oblasti někam jinam než do Evropy jsou  velmi omezené. Rusové mají v této oblasti čtyři zkapalňovací terminály, vybudované na základě technologie, ke které už vzhledem k sankcím nemají přístup. Navíc Severní mořská cesta, kterou by plyn přepravovaly tankery, v zimě zamrzá, a budou mít tedy problém s komplikovanou logistikou.

Rusové tedy plynovou válku prohrávají?

Už ji prohráli. Byli víc závislí na Evropě, než Evropa na nich. Rusové narušili své dlouhodobé vztahy. Obchodník, kterému v současnosti někdo nabídne ruský plyn, nejspíš bude požadovat stoprocentní bankovní záruku, aby měl jistotu, že ho opravdu dostane. Kdo ale takovou záruku poskytne? Ruské firmy ztratily kredit spolehlivých dodavatelů. Menší množství plynu než Evropa odeberou země jako Čína a Indie se slevou od 20 do 40 %. Ale i tam si budou dávat na dodávky z Ruska pozor. A Rusko navíc zdaleka nepatří mezi velké vývozce LNG, jakými jsou Spojené státy, Katar nebo Austrálie. Rusové zatím ještě těží z vysoké ceny plynu, ale potýkají se s nejistotou, kdo ho vůbec od nich bude odebírat. Současná vládní garnitura v Rusku fakticky významě poškodila firmy jako Gazprom nebo Rosněfť.

Udrží si podle vás zemní plyn roli přechodového paliva na cestě k uhlíkové neutralitě?

Pokud chceme v rámci evropského plánu Fit for 55 rychle snížit produkci oxidu uhličitého, jinak než přes zemní plyn to neuděláme. Přechod z uhlí na plyn znamená snížení emisí zhruba o polovinu. Nemůžu skočit přes deset schodů najednou, musím postupně. Bez plynu to reálně nepůjde. To bychom si zase malovali vzdušné zámky. Přes vodík to zatím není možné, protože také na jeho výrobu potřebujete elektřinu, kterou musíte někde získat. A záleží na technologickém pokroku, jak dlouhá přechodová fáze s plynem reálně bude.

FOTOGALERIE

Kogenerační jednotky, které Tedom dodává do celého světa. Foto: Tedom

AMERIKA I EVROPA

Kdybychom vzali všechny kogenerační jednotky, které už jste dodali do celého světa, jak velká část z nich využívá klasický zemní plyn?

Je to zhruba půl na půl. Polovina těchto kogeneračních jednotek využívá zemní plyn, druhá půlka jede na bioplyn, důlní plyn, skládkový plyn nebo plyn z čističek odpadních vod. Kogenerace není závislá pouze na zemním plynu, i když musím říct, že největších úspěchů ve světě jsme dosáhli s našimi jednotkami na zemní plyn.

Jak vysoké jsou tržby Tedomu?

Loni jsme měli konsolidované tržby ve výši 3,2 miliardy korun.

Před časem jste koupili německou společnost Schnell, která rozvíjela technologii kogeneračních jednotek na bioplyn. Ty se uplatňují hlavně v Evropě?

Není to všude stejné. Nejvýznamnějším trhem je z tohoto pohledu Německo, kde už mají v provozu bioplynové stanice s celkovým instalovaným výkonem kolem šesti gigawattů. Oproti tomu například Polsko bioplynové stanice nepodporovalo, takže jich tam je řádově měně. Přitom podmínky v zemědělství jsou v obou zemích podobné.

Popsal byste, jak vaši zákazníci kogenerační jednotky na zemní či jiný plyn využívají?

Je to různé, liší se to podle zemí. Začnu Spojenými státy, které jsou naším dalším významným trhem. Američtí zákazníci touží být nezávislými, chtějí mít pod kontrolou náklady na energie. Jestliže mají přístup k plynu, koupí si kogenerační jednotku, vytápějí si své skleníky nebo fabriky a pak mají dvě možnosti – mohou si vzít energii ze sítě nebo si ji vyrobit sami. Rozhodují se podle ceny.

V Americe je relativně levný plyn…

Cena plynu je tam pobídkou k tomu, aby si provozovatel vyrobil energii v kogenerační jednotce sám. V Německu je klíčovým faktorem vládní podpora. Němci mají velký výkon větrných elektráren a kogenerační stanice na bioplyn mimo jiné slouží k výrobě elektřiny v době, kdy méně fouká. Vláda vytvořila pobídky zemědělcům, aby zvýšili instalovanou kapacitu a tu poskytli pro regulaci sítě. S tím, že podporu získají, pokud kogenerační jednotky spustí v určitých časových intervalech a dodají do sítě potřebnou regulační energii v takzvaném režimu flexibility. V Česku a Polsku se naše jednotky typicky vyžívají ke kombinované výrobě elektřiny a tepla ze zemního plynu. Většina kogeneračních jednotek tedy běží v zimních měsících – celkově kolem tři tisíc hodin. Po skončení topné sezóny je vypnete a spouštíte jen výjimečně. Kogenerační jednotky tak vhodně doplňují fotovoltaické panely, které zase vyrábí elektřinu v létě. Pokud prostřednictvím různých IT řešení propojíte dostatečné množství fotovoltaik a kogeneračních jednotek, jste schopen v podstatě zajišťovat baseload – tedy elektřinu pro základní zatížení sítě. A v létě mohou kogenerační jednotky fungovat jako zdroje, které se podílejí na stabilizaci sítě.

Zmínil jste tak skoro všechny země, ve kterých máte dceřiné firmy.

Máme dceřiné společnosti v Německu, Polsku, Spojených státech a na Slovensku. Ruskou dceru jsme prodali letos na jaře. Naší strategií je vytvářet na klíčových trzích společné podniky, které budou zajišťovat kromě prodeje také servis. To se týká také například Itálie.

Itálie je pro vás zajímavý trh?

Italové využívají kogenerační jednotky na zemní plyn pro regulaci elektrické sítě. Zhruba polovinu plynu odebírali z Ruska, ale zdaleka nejsou tolik vyděšeni přerušením dodávek jako střední Evropa. Jsou také zvyklí na mírně vyšší ceny plynu. Naše kogenerační jednotky jsou schopny fungovat v různých ostrovních režimech a flexibilně reagovat na potřeby sítě.

EXPORT SLUŽEB

To, že v zahraničí zajišťujete také servis kogeneračních jednotek, je asi pro vaši exportní strategii klíčové…

To je naprostý základ. Platí, že když chcete v našem oboru uspět v zahraničí, musíte se nejdříve prosadit na domácím trhu. My v Česku ukazujeme, že umíme jako prodej, tak servis. Přesto jsme se v Německu pěkně zapotili, abychom dosáhli potřebné úrovně. Před dvěma lety jsme se stali výhradním dodavatelem kogeneračních jednotek pro společnost Bosch a potvrdilo se, že němečtí zákazníci mají ty nepřísnější požadavky. V Německu očekávají, že v případě potřeby okamžitě přijede profesionální opravář a bude vybaven vším, co je nezbytné. V Americe je to stejné. Navíc v naší výrobně motorů v Jablonci nad Nisou postupně budujeme centrum, které pro evropské výrobce motorů zajišťuje generální opravy.

Po vývozu samotných kogeneračních jednotek se tedy chcete prosadit také jako exportéři služeb?

Ano. A míříme i do dalších segmentů. Nabízíme zákazníkům, že jim jejich kogenerační jednotku můžeme provozovat, starat se o ni se vším všudy. Může to být i formou pronájmu naší jednotky. A zároveň jsme schopni sdružit více zdrojů do agregovaného bloku, virtuální elektrárny. Tu pak řídíme jako jeden celek, který poskytuje služby pro regulaci elektrické soustavy. Zákazník se tak může podílet na obchodním modelu, který přináší další ekonomické výhody. Pokud chce svůj zdroj zapojit do naší virtuální elektrárny, stačí mu IP adresa a připojení k internetu. Využíváme cloudové řešení, které splňuje všechny požadavky na kybernetickou bezpečnost.

S těmito službami už tedy míříte i na zahraniční trhy?

Míříme do dalších zemí Evropské unie. Na Evropské unii je krásné, že jsou tu od letošního ledna všechny regulační služby už v podstatě stejné. Někde prodáváte služby provozovateli přenosové soustavy, někde operátorovi trhu. Ale je to prakticky stejné, využíváte stejné algoritmy.

Jak velkou část vašeho byznysu už tvoří podobné služby?

V Česku už je to zhruba třetina – včetně zajišťování výroby a prodeje elektřiny i provozování kogeneračních jednotek. Podobné služby rozvíjíme v Polsku a v Německu chystáme novou společnost Tedom System Services, která se od začátku příštího roku také vydá tímto směrem.

JAN ŽIŽKA

Více o exportních příležitostech v energetice se dočtete v příštím čísle časopisu MED.