Hutní materiál pro kutily - Jaký použít a na co si dát pozor

Kutilové, kteří si sami doma něco staví, obvykle využívají jekly, trubky, pásovou ocel či kulatiny. A pak jsou tu například i kutilové, kteří si svépomocí staví vlastní bydlení. Při tom využívají primárně kari sítě, betonářskou ocel či třmínky, které jsou pro stavbu domu nezbytné. Ať už tak či onak, je třeba si dát pozor na několik věcí, co se hutního materiálu týče. Jaký použít? A jak v obchodě nezmatkovat? Tohle jsou rady a tipy pro kutily, kteří se chystají pracovat s hutním materiálem.

Na začátku si jasně určete na co budete ocel používat

Každý kutil by si měl dát pozor na to, jakou jakost materiálu má právě ta, kterou pořizuje. Nejčastější je jakost S235, která postačí pro 99 % případů. Je to ocel zaručeně svařitelná a měkká. Tudíž vhodná na další zpracování, jako jsou různé ohyby. Pak je zde jakost S355, která je obecně lepší a tudíž dražší. Nicméně pro účely ohybů už naopak tak vhodná není, a tedy v tomto případě neplatí pravidlo „dražší je lepší“. Prodejci velmi často jakost vůbec neuvádí, proto je dobré se ujistit, že kupujete tu správnou. Vzhledem k tomu, že je nejvíce rozšířená S235, při neuvedené jakosti se bude jednat o právě základní S235. Šance špatného výběru pak naštěstí není tak velká. V případě nákupu kari sítí a roxorů je výběr jednodušší, jelikož běžně k dostání je pouze jakost B500B či B500A pro tenčí průměry.

Šetření na tloušťce materiálu se nemusí vyplatit

Nešvarem někdy bývá to, že se kutil snaží ušetřit na tloušťce materiálu. To sice obecně není špatný přístup, ale nemusí se vyplatit, pokud uživatel nemá dostatečné zkušenosti se svařováním. Například jekl s tloušťkou stěny 1 či 2 mm se může snadno propálit, a svár tak nebude držet. „V tomto případě doporučujeme vzít buď tlustší materiál, nebo se obrátit na profesionální zámečnickou výrobu jako máme například v Atreonu,“ říká Patrik Duda, CEO společnosti Atreon.

Věnujte čas výběru prodejce a ušetříte si peníze

Při výběru dodavatele je důležité se podívat na to, zda materiál prodávají v požadované délce. Téměř všechny materiály se dělají v délkách 6 metrů či více. I přesto, že kutil potřebuje například jen 3 metry, prodejce mu naúčtuje celý 6m dlouhý kus, jelikož ho neprodává po částech. „Tím, že se v Atreonu zaměřujeme na menší a střední odběratele, jsme na toto připravení a prodáme vám klidně i pouze 1m dlouhý kus,“ říká Patrik Duda.

Dělení materiálu

Menším nešvarem někdy bývá, že se kutilové snaží ušetřit na poplatcích za dělení materiálu. S plánem, že si to doma udělají sami. Například v případě plechu je někdy velmi obtížně si materiál doma nadělit, když má kutil k dispozici jen flexu či ruční nůžky.

Jekl či trubku?

Často kladená otázka zákazníku je, zda zvolit jekl, či trubku, a co má lepší nosné vlastnosti. Obecně, když se zatíží jekl, tak se ohne snadněji než trubka. Proto se dá říci, že trubka bude mít lepší nosné vlastnosti. Na druhou stranu, pokud kutil vyrábí obyčejný stolek či nějakou jinou konstrukci, která nebude příliš zatížená, je to jedno. Zde už záleží jen na preferencích vzhledu.

Oblíbené kari sítě a roxory

Kari sítě a roxory jsou sice materiály primárně sloužící k zabednění, ale získaly si v poslední době velkou oblibu i mezi kutily, kteří chtějí vyrobit například nějaké mříže. Typický je třeba takový dřevník, který se dá vyrobit velmi levně z kari sítí. Výhodou je, že mříž je už hotová a materiál z kari sítí je levný. Zákazník tudíž ušetří více, než kdyby vyráběl například z nějakých kulatin. Velmi často se také stává, že se dá využít tlustší roxor jako madlo u zábradlí. Opět platí, že materiál je velmi levný, a díky žebrování, je navíc i velmi pěkný a estetický. Na internetu je mnoho článků či videí popisujících, jak si může kutil vyrobit spousty zajímavých věcí na zahrádku právě z kari sítí či roxorů.

Antikorozní nátěr, nerez či pozinkování?

Jelikož je spousta konstrukcí dělená pro venkovní potřebu, je třeba se zamyslet nad tím, jak vyřešit potenciální korozi. Nejdražší varianta je vyrábět z nerezu. Alternativně se dá vyrábět z klasické oceli a nechat si to žárově pozinkovat. To je však náročnější na logistiku, jelikož kutil musí do speciální zinkovny. Musí to tam dovést a zaplatit za to nemalé peníze. Proto se nabízí nejlevnější alternativa ve formě antikorozního nátěru, což si udělá každý kutil sám doma a stojí to nejméně. V tomto případě je však třeba dávat pozor na výpary.