Nastává čas daně z nemovitosti. Týká se i vás? Udělejte si jasno s tímto přehledným průvodcem

Blíží se konec ledna a s ním i uzávěrka pro daňové přiznání k dani z nemovitostí. Patříte-li mezi vlastníky staveb nebo pozemků, je nejvyšší čas vyjasnit si, zda a jak se vás tato povinnost týká. Daň z nemovitých věcí totiž musí zaplatit téměř každý její majitel, ne vždy však musí podávat daňové přiznání. Proč ale lidé v Praze platí více než v Aši a jak na to, když má nemovitost více majitelů? Pojďme se podívat na daň z nemovitých věcí z blízka.

Princip této daně je veskrze jednoduchý: pokud jste koupili, zdědili nebo dostali nemovitost, případně došlo ohledně vámi vlastněných nemovitostí ke změnám, jako je stavební povolení, zahájení výstavby nebo kolaudace stavby, musíte do 31. ledna podat daňové přiznání. Do něj uvedete nemovitosti, které vlastníte k 1. lednu, a do 31. května pak musíte daň zaplatit na základě složenky, kterou finanční úřad zasílá.

Jestliže se během následujícího roku nic na uvedeném stavu nezmění, následující rok již přiznání podávat nemusíte. „Přiznání se podává finančnímu úřadu podle adresy nemovitosti. Takže pokud vlastníte nemovitosti ve více krajích, musíte podat dvě přiznání a každé odevzdat každému kraji zvlášť,“ upozorňuje Jana Jáčová, šéfka a zakladatelka firmy UOL Účetnictví. „Když se na stavu v uplynulém roce nic nezměnilo, příští rok vám finanční úřad vyměří daň podle předešlého přiznání. Finanční úřad většinou posílá složenky s údaji k platbě, není to ale jeho povinnost,“ dodává.

Co obec, to jinak vysoká daň

Na jakou částku se s nově nabytou nemovitostí psychicky připravit? „U běžných nemovitostí k bydlení jde většinou jen o několik set, nejvýš několik tisíc korun. Oproti tomu podnikatelské komplexy mohou na této dani zaplatit i statisícové částky,“ říká Jana Jáčová. Výše daně se však může u zdánlivě stejného objektu lišit – každá obec si totiž daň může upravovat pomocí koeficientů. Zpravidla ale platí, že ve větších obcích je daň vyšší, nejvyšší je pak pochopitelně na území hlavního města.

„Například za byt o výměře 50 m² můžete v jedné části Prahy na dani zaplatit 610 Kč, v jiné městské části 1 220 Kč a například ve středočeských Milovicích by se za stejný byt zaplatilo 244 Kč,“ dodává pro ilustraci Jana Jáčová.

Jak vyplnit přiznání?

K platbě daně se dá přihlásit snadno. Na webových stránkách finanční správy najdete formulář, případně si ho můžete na úřadě osobně vyzvednout, a po vyplnění ho odevzdáte finančnímu úřadu. Nejjednodušším způsobem je vyplnění elektronického formuláře prostřednictvím portálu Moje daně. Během vyplňování totiž dochází k průběžné kontrole s protokolem chyb, takže by měl být výsledek naprosto v pořádku. Hotové přiznání ve formě PDF si můžete vytisknout a doručit na finanční úřad, případně ho lze podat i elektronicky.

Více vlastníků, více řešení

Co když má ale jedna nemovitost více majitelů? Modelovou situací mohou být sourozenci, kteří zdědili část domu. „Mohou si vybrat ze dvou možností. Buď daň přizná a zaplatí jeden spoluvlastník za všechny, nebo každý podá přiznání sám za sebe a zaplatí každý zvlášť,“ vysvětluje Jana Jáčová a pro úplnost dodává: „Jestliže máte družstevní byt, nemusíte si dělat starosti, daň musí zaplatit družstvo coby majitel.“

A na závěr ještě něco k výjimkám. Ačkoli v naprosté většině musí daň zaplatit vlastník, například u pozemků zatížených právem stavby platí daň stavebník, v určitých případech uživatel, nájemce nebo tzv. pachtýř, typicky subjekt, který si pronajímá a obdělává zemědělskou půdu pro zisk.

Pokud vlastníte určitý typ lesů nebo vodní plochu, ve které nechováte ryby, pak se vás tato daň netýká. Stejně tak jsou od ní osvobozeny nemovitosti sloužící neziskovým organizacím, školy, muzea, knihovny, zdravotnická a sociální zařízení a další typy nemovitého majetku.