Výkupní operace a zrušení nevolnictví v Rusku I.

Únor 1855 - Krymská válka zuří naplno. Na trůn usedá nový car Alexandr II., který konflikt, jež začal už jeho otec, prohrává. V Rusku přetrvává nevolnictví poutající farmáře k půdě patřící vrchnosti, které odevzdávali převážnou část své úrody.  Za porušení zákona ukládali středověké tresty a náboženská svoboda neexistovala. Ruský car Alexandr II. nevolníky osobovodil, ale zavázal je půjčkami a přijetím zákona, kterým bylo nevolnictví zrušeno. Rolníci získali půdu, ale jen 1/3 území, na kterém hospodařili jako nevolníci a zbylé 2/3 zůstaly šlechtě. Za získanou třetinu půdy museli platit vyšší než reálnou cenu. Vláda jim k tomu poskytla úvěry na 49 let, protože většinou byli nemajetní. Takto získaná půda však byla z většiny roztroušena na různých místech, což nepřispívalo k lepším výnosům ani produktivitě.

Výkupní operace je státní úvěrová operace prováděná vládou Ruské říše v souvislosti se zrušením nevolnictví.

Operace byla provedena s cílem usnadnit převod přídělové půdy do vlastnictví rolníků. Před výkupem rolníci, kteří zůstali osobně svobodní, nadále platili za užívání půdy zemědělců robotou a poplatky - byli takzvaně dočasně ručícími rolníky.

Podstata operace

Výkupní operace byla provedena v souladu s „Předpisy o výkupu“ - vláda půjčuje určitou částku za půdu získanou rolníky se splátkovým kalendářem na dlouhou dobu. Aby vláda získala prostředky na půjčky, vydala zvláštní úročený papír, jako je tomu u běžného dlouhodobého úvěru. Splátkový plán byl stanoven na 49,5 roku s roční platbou rolníků vládě ve výši 6 % z dlužné částky. Vláda převzala platbu úroků a kapitálu z úročených papírů vydaných vlastníkům půdy a rolníci byli vyrobeni z dočasně odpovědných rolnických vlastníků a stali se přímo spřízněnými s vládou při placení úroků a splácení vydaných půjček na odkup.

Pravidla výkupu

Sedláci mohli statek vykoupit bez ohledu na souhlas vlastníka půdy, ale při výkupu jednoho panství museli vypočtené výkupné(na základě článků 13-19 nařízení o výkupu), zaplatit sami sedláci v plné výši. K výkupní zápůjčce došlo až poté, co sedláci získali panský usedlý způsob života spolu s polnostmi a pozemky. Uzavřením výkupní transakce zanikly povinné pozemkové vztahy rolníků k vlastníkům půdy.

Výkup půdy byl závislý zpravidla na vzájemné dobrovolné dohodě mezi vlastníkem půdy a rolníky. Spolu s tím mohlo být pro sedláky na žádost statkáře povinné i výkupné, ale ve druhém případě byla výše úplaty určena pouze výkupním úvěrem a vlastník pozemku ztratil nárok na doplatky. Neexistují žádné statistické údaje o dodatečných platbách, které byly zcela závislé na dohodě mezi vlastníky půdy a rolníky, a proto v současné době nelze přesně zjistit skutečnou hodnotu parcel vykoupených rolníky (doplatky splátky obvykle dosahovaly 20-25 % z úvěru na splacení).

Pro stanovení výše splátky úvěru na splacení a splátek byl proveden odhad splacení následovně. Roční quitrent, zřízený ve prospěch vlastníka půdy za příděl přidělený k trvalému užívání rolníkům, byl kapitalizován ze šesti procent, tedy vynásobený šestnácti a dvěma třetinami. Z takto vypočtené kapitálové částky, která se nazývala výkupní ocenění, bylo vlastníkovi půdy přidělováno 80 % (když sedláci podle zakládací listiny získali příděl plný) nebo 75 % (při sníženém přídělu); někdy byla povolena i plná půjčka (článek 67 nařízení o zpětném odkupu).

Quitrent je daň nebo pozemková daň uvalená na obyvatele vlastní nebo pronajaté půdy

namísto služeb vyššímu pozemkovému úřadu, obvykle vládě nebo jí pověřeným osobám.

Z 6 % roční platby bylo ½ % určeno vládou na pokrytí nákladů na organizaci a provedení výkupní operace a zbývajících 5½ % na zaplacení úroků z úročených papírů vydaných pronajímatelům a na splacení výkupu - dluhu.

Doložka o zpětném odkupu rovněž umožňovala předčasné splacení (články 165, 169, 162, 161,  a 115). Z těchto článků měl velký praktický význam zejména článek 165, podle kterého měl každý jednotlivý hospodář právo zaplatit výkupní částku, která mu z výpočtu plyne, za příděl z jeho užívání, a pak požadovat, aby mu byla poskytnuta vhodná parcela. Ta mu byla přidělena a stala se jeho soukromým vlastnictvím. Tento článek podkopal držbu komunální půdy. Výkupné podle článku 165 na konci 19. století postupně narůstalo. Do roku 1882 bylo vykoupeno 47 735 přídělů na hlavu ve výši 178 tisíc akrů a do roku 1887 toto číslo vzrostlo na 101 413 přídělů na hlavu ve výši 39 akrů, tedy po dobu 6 let (1882-1887) bylo vykoupeno více než dvojnásobek přídělů a půdy ve srovnání s tím, kolik bylo vykoupeno v předchozích 20 letech.

 

Pokračování zde

 Zdroj: Wikipedie - otevřená encyklopedie

Čtení z manifestu o zrušení nevolnictví, na obraze Georgieje Myjasojakova, Zdroj: Wikipedie