Proč je česká inflace měřená Eurostatem o tolik vyšší než ta měřená ČSÚ? Hlavně kvůli nemovitostem…

Česko za leden vykazuje třetí nejvyšší úroveň meziroční inflace v rámci zemí EU. Eurostat inflaci měří na základě harmonizovaného indexu spotřebitelských cen, jenž zajišťuje srovnatelnost inflačních dat jednotlivých členských zemí EU. Česko dle něj mělo v lednu inflaci 19,1 procenta. Vyšší růst hladiny spotřebitelských cen vykázaly v lednu v meziročním pohledu pouze Maďarsko (26,2 procenta) a Lotyšsko (21,4 procenta). Průměr za země EU odpovídá rovným deseti procentům.

Podle Českého statistického úřadu činila inflace v ČR v lednu 17,5 procenta. Podle Eurostatu je tedy ještě o 1,6 procentního bodu vyšší. Poměrně markantní rozdíl spočívá v odlišné metodice měření inflace. Hlavní rozdíl pramení z odlišného přístupu k takzvanému imputovanému nájemnému. To je hypotetické nájemné vlastníků obydlí, které by inkasovali, kdyby ho pronajímali namísto jeho obývání, či které by tyto domácnosti platily, kdyby tato obydlí nevlastnily, ale měly je v pronájmu.

Zatímco ČSÚ ve svém měření inflace přikládá imputovanému nájemnému poměrně vysokou váhu, odpovídající více než desetině spotřebního koše, v rámci harmonizovaného indexu Eurostatu není tato položka vůbec zohledněna.

Téměř poloviční váhu má v samotné struktuře imputovaného nájemného ČSÚ pořízení nové nemovitosti. Spolu s náklady renovací rodinných a bytových domů mají pak tyto všechny položky dohromady váhu přes 75 procent. Zbytek do sta procent tvoří z většiny náklady rekonstrukce a údržby bytů a rodinných domů a z menší části platby realitním kancelářím a související daně.

V lednu se dle ČSÚ imputované nájemné zvýšilo meziročně o stále výrazných 9,1 procenta, což ovšem značí zpomalení oproti prosinci 2022, kdy jeho nárůst činil 10,9 procenta. Bez započtení imputovaného nájemného – tedy nákladů vlastnického bydlení – by lednová inflace v ČR činila dle ČSÚ nikoli 17,5 procenta, ale hned 18,7 procenta, což už se značně blíží hodnotě zjištěné Eurostatem.

Poměrně vysoké úrokové sazby ČNB ochlazují nemovitostní trh, což vede ke zpomalování dynamiky cen ve stavebnictví či k zamrzání nemovitostního trhu. Nemovitosti v ČR už v řadě případů vykazují dokonce pokles cen. To vše se zrcadlí ve zpomalování dynamiky imputovaného nájemného, která kvůli jeho poměrně vysoké váze znatelně zpomaluje dynamiku celkové inflace měřené ČSÚ. Jenže protože Eurostat imputované nájemné nezahrnuje, v jeho výpočtu tudíž nemůže mít tlumivý efekt na celkovou inflaci. Takže Česko ji právě dle Eurostatu vykazuje vyšší než dle ČSÚ.

Lze tak ovšem také argumentovat, že pokud by ČNB loni v létě a na podzim pokračovala v politice zvyšování úrokových sazeb, tj. zvýšila by je nad stávající úroveň sedmi procent, třeba až do pásma osmi až devíti procent, aktivita ve stavebnictví a nemovitostním sektoru by se utlumila ještě výrazněji, než jak tomu ve skutečnosti bylo. Třeba i hypotéky by byly ještě dražší, než jsou nyní. Tento výraznější útlum by zesílil tlumivý efekt imputovaného nájemného na celkovou inflaci. Ta by tak patrně byla o něco nižší, než odpovídá úrovni 17,5 procenta. Inflace měřená Eurostatem byla ale oproti nyní naměřené hodnotě zřejmě tolik neklesla, pokud vůbec. Nemovitostní sektor, zachycený imputovaným nájemným, je totiž na výši úrokových sazeb citlivější než většina jiných segmentů ekonomiky, jež už Eurostat při výpočtu inflaci zahrnuje.

Lukáš Kovanda, Ph.D.
Hlavní ekonom, Trinity Bank