Kupujete zahradu? Pozor na černé stavby i územní plán

Vlastní ovoce a zelenina bez pesticidů, oáza klidu a odpočinku i místo pro děti či domácí mazlíčky. Mít vlastní zahrádku je zkrátka k nezaplacení. Dopřát si ji přitom můžete, i když nebydlíte v rodinném domě. Na co dát pozor, když se rozhodnete pro koupi samostatné zahrádky nebo pronájem v rámci zahrádkářské kolonie?

Zahrádkaření je odjakživa jedním z českých národních sportů – jen Český svaz zahrádkářů pod svými křídly sdružuje 130 000 členů a 2420 základních organizací. Popularita zahrádkaření vzrostla i během covidové pandemie, kdy se vlastní zahrada dala vyvažovat téměř zlatem. A stále více zahrad vzniká také ve městech, kde si oblibu získává především komunitní zahradničení – třeba ve vnitroblocích. Pokud jste se i vy rozhodli pro vlastní kus zeleně, na kterém budete relaxovat či naplňovat pěstitelské choutky, měli byste si před samotnou koupí zahradu důkladně prověřit.

Zkontrolujte si územní plán i katastr

Koupě zahrady od soukromníka je víceméně totožná s koupí jakéhokoliv jiného pozemku. Roli ovšem hraje to, jak je plocha vedena v katastru nemovitostí. Zde se nevyplácí spoléhat na ujištění majitele a vhodné je nahlédnout do listu vlastnictví. Pokud si kupujeme pozemek s tím, že na něm skutečně chceme pouze zahradničit, nemusíme tolik řešit, jak je v katastru veden. Jiná situace ale platí v případě, kdy bychom v budoucnu chtěli na zahradě něco postavit.

„Před koupí je vhodné nahlédnout do územního plánu obce. Jednoduše zde zjistíte, v jakém území je pozemek situován a zda je na něm možné v budoucnu stavět. Pokud je zahrada umístěna v zastavitelném území, lze pak řešit vyjmutí ze zemědělského půdního fondu a povolení stavby,“ dodává Jan Martina, oblastní ředitel MM reality.

I na zahradě je ale možné si menší stavby postavit – asi žádný zahrádkář se neobejde bez kůlny na nářadí, mnozí rádi na zahradě také přespí a ocení tak zahradní domek. Zde je nutné se řídit stavebním zákonem. Domek do 25 m² zastavěné plochy nevyžaduje povolení ani ohlášení, u větších staveb už se mu ale nevyhnete. Zápis do katastru se pak vztahuje na všechny drobné stavby přesahující 16 m² zastavěné plochy a výšku 4,5 m.

„Pokud kupujete zahradu, kde se už nějaký větší domek nachází, je vhodné si ověřit, zda je v katastru zapsaný a nejedná se o černou stavbu. A případně situaci napravit, abyste si ušetřili nepříjemnosti s úřady,“ doporučuje Jan Martina.

Zahrádkářské kolonie aneb prodej-neprodej

Pokud nechcete na zahrádku jezdit daleko z města, vyplatí se sáhnout po zeleni v rámci zahrádkářské kolonie. Oproti klasickým zahradám jsou navíc finančně dostupnější. Při procházení výhodných nabídek na prodej zahrady v kolonii byste si ale měli prověřit, v jakém režimu vlastně kolonie funguje a co přesně si kupujete. V případě kolonií totiž zpravidla nejde o koupi pozemku jako takového, ale přeprodej nájemní smlouvy.

Drtivá většina zahrádkářských kolonií totiž patří jednomu vlastníkovi – typicky obci či městu, které má se zahrádkářským spolkem či sdružením uzavřenou nájemní smlouvu a na jejím základě pak sdružení může jednotlivé zahrádky pronajímat. A zároveň si určovat i pravidla, která musí nájemci dodržovat – někdy včetně povinného členství ve sdružení.

„Než podepíšeme smlouvu na pronájem zahrádky, měli bychom vědět, na jak dlouho má spolek s obcí uzavřenou nájemní smlouvu. Důležité je také seznámení s řádem kolonie, který specifikuje mimo jiné pravidla chovu zvířat, upravuje třeba i svoz odpadu nebo údržbu společných ploch,“ dodává Jan Martina. A na závěr upozorňuje ještě na jeden důležitý fakt týkající se velkých měst. „Především v Praze se vyplatí při koupi hledět do budoucnosti a uvažovat v širších souvislostech. Existují situace, kdy celá lokalita zahrádkářské kolonie je v hledáčku developera, který pokuje po jejím pořízení s plánem budoucí výstavby. Zde by následně kupci mohly zbýt pouze oči pro pláč, nebo práva užívání zahrádky „uprostřed“ stavby.“