Máme dost pokojů? Přelidněnost hlavně ve městech. S nedostatkem místností v bytech se nejčastěji potýkají rodiny s dětmi a domácnosti žijící v nájmu.

ČSÚ, 20.6.2023

S nedostatkem místností v bytech se nejčastěji potýkají rodiny s dětmi a domácnosti žijící v nájmu.

Šetření Životní podmínky EU-SILC zjišťuje kromě příjmů domácností také kvalitu bydlení. Jedním z ukazatelů kvality bydlení je hodnocení optimálního prostoru k životu, konkrétně zda počet místností odpovídá velikosti a složení domácnosti. Pokud domácnost bydlí v menším počtu místností, jedná se dle metodiky Eurostatu o přelidněnost. Míra přelidněnosti domácností vyjadřuje podíl populace žijící v přelidněných domácnostech. Opakem je stav, kdy má domácnost k dispozici více pokojů, než je stanovený minimální počet pokojů plus jeden. V takovém případě jde o málo obsazený byt. Ten zpravidla znamená zbytečně vyšší náklady na bydlení.

Přelidněnost hlavně ve městech

V roce 2022 žilo v Česku v přelidněných domácnostech 1,55 milionu osob, tj. 15,1 % obyvatel. Zejména se jednalo o domácnosti s dětmi. V případě domácností tvořených partnerským párem s třemi a více dětmi žilo v bytech s nižším počtem místností, než je stanovené minimum, 44,5 % osob. Dále pak 38,6 % osob z domácností samoživitelek s dětmi a 19,9 % osob z domácností tvořených partnerským párem a dvěma dětmi.

Z hlediska struktury podle právního důvodu užívání bytu vykazují nejvyšší míru přelidněnosti domácnosti bydlící v nájmu, konkrétně se to týká 34,6 % osob z těchto domácností. Z osob v domácnostech s vlastním bytem žije v přelidněných domácnostech 18,2 %, z osob žijících u příbuzných či známých 12,7 %. Nejnižší výskyt nedostatečného počtu místností je u domácností žijících ve vlastním domě, kde je této situaci vystaveno pouze 5,3 % osob. Míra přelidněnosti domácností se snižuje s klesající hustotou osídlení. V hustě obydlených oblastech dosahuje hodnoty 20,6 % osob, ve středně obydlených 17,8 % osob a v řídce obydlených 8,3 % osob. Projevuje se tak souvislost se strukturou bytového, resp. domovního fondu, kdy v hustě obydlených oblastech žijí lidé spíše v bytech (83,2 % domácností), naopak v řídce obydlených oblastech převažuje bydlení v rodinných domech (76,6 % domácností).

Podíl osob žijících v daném typu domácností podle hustoty zadlidnění (%, 2022)

Zdroj: ČSÚ

Když mladí opustí hnízdo

Stav, kdy má domácnost k dispozici mnohem více místností, než potřebuje, je typický zejména pro životní období, kdy dospělé děti odejdou ze společné domácnosti a jejich rodiče zůstanou v původním bytě sami. Nejvyšší zastoupení osob žijících v málo obsazených bytech najdeme u domácností dvojic, a to jak mladších 65 let (39,1 %), tak i dvojic, kde je alespoň jeden 65letý či starší (42,2 %). Větší počet místností než stanovené optimum mají také domácnosti jednotlivců 65letých a starších (24,7 %) i mladších 65 let (23,3 %). Z pohledu vlastnické struktury mají nadměrný počet místností k bydlení zejména vlastníci domů (46,7 %). Následují osoby bydlící u příbuzných (23,9 %). Naproti tomu 11,8 % majitelů bytů a pouze 5,4 % nájemců žije v bytech s větším počtem místností, než je stanovené optimum.

Podíl osob žijících v daném typu domácnosti podle typu domácnosti (%, 2022)

Zdroj: ČSÚ

Větší zátěž náklady na bydlení pociťují nejchudší

Velikost bytu, ve kterém domácnost žije, bývá kompromisem mezi potřebami a finančními možnostmi dané domácnosti. Menší počet místností zpravidla znamená nižší pořizovací i provozní náklady. Bez ohledu na velikost bytu má celkem 6,9 % domácností náklady na bydlení vyšší než 40 % čistého příjmu domácnosti.

Z osob žijících v přelidněných domácnostech pociťuje vysokou zátěž náklady na bydlení 11,0 %. Jedná se o ty nejchudší, kteří ani nižší kvalitou bydlení nedokáží snížit své náklady na bydlení na přijatelnější úroveň odpovídající jejich příjmům. Typickým příkladem jsou samoživitelky s dětmi v přelidněných bytech, v jejichž domácnostech má 23,3 % osob náklady na bydlení vyšší než 40 % čistého příjmu domácnosti.

V případě domácností, které využívají více pokojů nad stanovené optimum, se vysoká zátěž náklady na bydlení týká pouze 5,0 % osob. Z domácností dvojic, které mají k dispozici více místností, než potřebují, pociťuje vysokou zátěž náklady na bydlení jen 2,8 % dvojic mladších 65 let a 3,5 % dvojic, u nichž je alespoň jeden 65letý a starší. Problematičtější situace nastává u domácností jednotlivců žijících v bytě s velkým počtem místností. Z těch mladších 65 let se s vysokou zátěží náklady na bydlení potýká 20,0 %, ze 65letých a starších 21,8 %.

Majitelé domů i bytů se s přelidněností, a zároveň s náklady na bydlení vyššími než 40 % příjmu domácnosti potýkají pouze minimálně (1,3 % majitelů domů a 1,2 % majitelů bytů). Z nájemníků však takto kumulovanému problému čelí téměř pětina (24,6 % osob). Přestože 46,8 % majitelů domů má větší počet pokojů, než je stanovené optimum, pouze 3,6 % z nich má vysokou zátěž náklady na bydlení. Jejich příjmy jsou tedy dostatečné i na úhradu vyšších nákladů, a pokud takové nebyly, lze předpokládat, že své nadstandardní bydlení vyměnili za jiné, s optimálním počtem pokojů a nižšími náklady.