Bez manželství není dědictví? Zákon s partnery příliš nepočítá

Při dědění podle zákonné posloupnosti hrozí největší riziko především nesezdaným párům. Zákon totiž s nesezdanými pozůstalými partnery v první třídě zákonných dědiců nepočítá, zařazuje je až do té druhé. Jak upozorňuje advokát Pavel Strnad z AK Polverini Strnad, na partnera se tak dostane dědictví pouze za podmínek, že zůstavitel neměl děti a nesezdaný partner splní podmínku soužití ve společné domácnosti po dobu nejméně jednoho roku před zůstavitelovou smrtí. Lidé, kteří nežijí v manželství, by tak v rámci právní ochrany majetku měli pečlivě myslet na způsob řešení dědictví.

V případě, kdy zůstavitel nezanechá závěť, bude jeho pozůstalost rozdělena podle zákonné dědické posloupnosti. Zákon v těchto pravidlech stanoví, jaké osoby a jakým způsobem si rozdělí pozůstalost. Principem jsou tzv. dědické třídy a dělení pozůstalosti na poměrné části.

„Zatímco pozůstalý manžel má i bez závěti zpravidla zajištěno dědictví, nesezdaný partner v případě absence závěti může zůstat naprosto bez prostředků,“ říká advokát Pavel Strnad z AK Polverini Strnad. Pozůstalost je totiž v první dědické třídě dělena jen mezi děti a manžele zůstavitele „Pokud spolu mají nesezdaní partneři potomky, pak partner nebude mít šanci bez závěti dědit, protože jedinými zákonnými dědici budou jen a pouze děti zůstavitele – bez ohledu na to, jak dlouho spolu partneři žili. Pro správné řešení majetkové situace a případného dědictví samozřejmě není nutné uzavírat manželství, je ale třeba se tomu aktivně postavit,“ upozorňuje Strnad.

„Použití zákonných pravidel v případě neexistence závěti může vést i k extrémním případům. Dědictví tak připadne prarodičům rodičů nebo praneteřím a prasynovcům. Jiným příkladem může být situace, že vdova se stane spoluvlastníkem bytu – ve kterém žila celý život a který spadal do společného jmění manželů – společně se zůstavitelovou partnerkou, se kterou on žil poslední dva roky ve společné domácnosti,“ doplňuje příklady z praxe advokát Pavel Strnad z AK Polverini Strnad. „Ať už bude dědit kdokoliv, bez správně sepsané závěti hrozí, že majetek skončí ve spoluvlastnictví více osob – tedy například sourozenců, dětí z prvního manželství a dětí ze vztahu s novým partnerem či partnerkou. To je rizikové zejména u nemovitostí či obchodních podílů. Dědicové budou mít dříve či později odlišný názor na správu takto zděděného majetku, což může vést ke vzniku sporů a kompletnímu zablokování rozhodování o majetku a ztrátě jeho hodnoty. Negativně to postihne i vzájemné rodinné vztahy. Přitom tomu lze jednoduše předejít," dodává advokát Pavel Strnad.

Při sestavování závěti nebo jiného ze způsobů, jak vyřešit dědictví s cílem dobře právně ochránit svůj majetek, je třeba ale také neopomenout tzv. nepominutelné dědice, kterými jsou právě děti. Jedná se o dědice, kteří mají vždy dostat zákonem stanovený povinný díl. Ten je minimálně tři čtvrtiny u nezletilých a jedna čtvrtina zákonného dědického podílu u zletilých dětí. Vydědit je totiž lze jen ze zákonných důvodů, mezi něž ze zákona patří odsouzení nepominutelného dědice pro trestný čin, spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze, neposkytnutí potřebné pomoci zůstaviteli v nouzi (peněžité, při nemoci nebo úrazu), neprojevování opravdového zájmu či vedení trvale nezřízeného života (hazardní hry, závislost na drogách či alkoholu). Vydědění tak není v žádném případě snadná věc a v mnohých případech končí bez právních účinků.