Je otázkou, zda za brzkou ozonovou dírou v Antarktidě stojí erupce Hunga Tonga

Monitorování počátečních stádií ozonové díry nad jižním pólem v průběhu roku 2023 pomocí služby CAMS (Copernicus Atmosphere Monitoring Service) zjistilo její mírně brzký vývoj. Nižší hodnoty ozonového sloupce ve srovnání s předchozími 43 lety družicových pozorování spolu s dalšími klíčovými ukazateli značí dřívější začátek ozonové díry v tomto roce. Vývoj pozorovaný v posledním týdnu a předpověď CAMS pro nadcházející dny však ukazují, že se situace blíží průměru. Brzký vznik pravděpodobně souvisí s dopadem erupce sopky Hunga-Tonga-Hunga Ha'apai v lednu 2022, která měla vliv na složení horních vrstev atmosféry. Je otázkou, zda povede k silnějšímu úbytku ozonu a větší ozonové díře, než je pro rok 2023 obvyklé.

Ozonová díra v Antarktidě je atmosférický jev, který se objevuje každoročně na jaře. Za normálních podmínek se ve stratosféře jižní polokoule začíná tvořit díra v polovině až na konci srpna, kdy Slunce vychází nad jižním pólem, a uzavírá se koncem listopadu. Kombinace reanalýz ERA-5 a CAMS poskytuje 43letý soubor údajů o celkovém sloupci ozonu (TCO3), který dává kontext pro vývoj v jednotlivých letech. V roce 2023 začal vývoj neobvykle brzy po jedněch z nejnižších minimálních hodnot celkového sloupcového ozonu na jižní polokouli za poslední čtyři desetiletí v průběhu července. Z tohoto důvodu je jeho celková plocha v současné době poměrně vysoká, i když jeho vývoj probíhal podle poměrně typického vzorce růstu .

Jedním z možných důvodů, který by mohl vysvětlit tento neobvyklý začátek období ozonové díry, je nárůst vodní páry, kterou do atmosféry přinesla erupce sopky Hunga Tonga v prosinci 2021 a lednu 2022. Tento mechanismus probíhá proto, že úbytek ozonu je poháněn chemickými procesy probíhajícími na polárních stratosférických mracích, které se s větší pravděpodobností tvoří, když je hladina vodní páry ve stratosféře vysoká.

Dlouhodobé látky poškozující ozonovou vrstvu (ODS), které se hromadí ve stratosféře a každoročně na jaře způsobují drastický pokles koncentrace ozonu nad Antarktidou, jsou převážně lidského původu a od 60. let 20. století je vypouštěla řada průmyslových odvětví. Od přijetí Montrealského protokolu v roce 1987, který postupně ukončil nové emise, se koncentrace látek poškozujících ozonovou vrstvu ve stratosféře snížila a objevily se významné známky obnovy ozonové vrstvy. Je důležité si uvědomit, že látky poškozující ozonovou vrstvu budou ovlivňovat ozonovou vrstvu po mnoho desetiletí, protože trvá dlouho, než se nakonec z atmosféry odstraní. Očekává se, že za 50 let se jejich koncentrace ve stratosféře vrátí na úroveň před průmyslovou revolucí a ozonové díry se již nebudou vyskytovat.

Ředitel společnosti CAMS Vincent-Henri Peuch k tomu říká: "Naše schopnost poskytovat trojrozměrné analýzy a předpovědi ozonu na pólech je účinným přístupem k monitorování vývoje ozonových děr v reálném čase a k posouzení, jaké jsou hlavní příčiny pozorovaných jevů. To nám dává poznatky o tom, do jaké míry konkrétní události ovlivňují letošní vývoj ozonové díry v Antarktidě, jako například Hunga Tonga -Hunga Ha'apai erupce v loňském roce, která zvýšila množství vodní páry ve stratosféře. V současné době je to pro vědce skutečně otevřená otázka a systém CAMS bude i nadále poskytovat své podrobné monitorovací informace, dokud se ozonová díra v roce 2023 nerozplyne později v listopadu nebo v prosinci."

Služba pro monitorování atmosféry Copernicus (CAMS), kterou jménem Evropské komise realizuje Evropské středisko pro střednědobé předpovědi počasí za finanční podpory Evropské unie, podporuje mezinárodní úsilí o zachování ozonové vrstvy prostřednictvím nepřetržitého monitorování a poskytování údajů o jejím aktuálním stavu.

 

---

Program Copernicus je součástí vesmírného programu Evropské unie pro pozorování Země, který je financován z prostředků EU a který provozuje šest tematických služeb: Atmosféra, Moře, Země, Změna klimatu, Bezpečnost a Nouzové situace. Poskytuje volně přístupná operační data a služby, které uživatelům poskytují spolehlivé a aktuální informace týkající se naší planety a jejího životního prostředí. Program Copernicus je koordinován a řízen Evropskou komisí a realizován ve spolupráci s členskými státy, Evropskou kosmickou agenturou (ESA), Evropskou organizací pro využívání meteorologických družic (EUMETSAT), Evropským střediskem pro střednědobé předpovědi počasí (ECMWF), agenturami EU a společností Mercator Océan a dalšími.

ECMWF provozuje dvě služby v rámci programu EU Copernicus pro pozorování Země: Copernicus Atmosphere Monitoring Service (CAMS) a Copernicus Climate Change Service (C3S). Přispívají také ke službě Copernicus Emergency Management Service (CEMS), kterou realizuje Společné výzkumné středisko EU (JRC). Evropské středisko pro střednědobou předpověď počasí (ECMWF) je nezávislá mezivládní organizace, kterou podporuje 35 států. Je to výzkumný ústav a zároveň nepřetržitá operační služba, která vytváří a šíří numerické předpovědi počasí pro členské státy. Tyto údaje jsou plně k dispozici národním meteorologickým službám členských států. Superpočítačové zařízení (a související archiv dat) v ECMWF je jedním z největších svého druhu v Evropě a členské státy mohou využívat 25 % jeho kapacity pro své vlastní účely.

ECMWF rozšířil své působiště v některých členských státech. Kromě centrály ve Spojeném království a výpočetního střediska v Itálii se kanceláře zaměřené na činnosti prováděné v partnerství s EU, jako je například program Copernicus, nacházejí v německém Bonnu.