Ceny Inženýrské komory získaly nová lávka, oživené mlýny a viadukt nebo chemická továrna

Nikoliv design, ale to, co se skrývá pod fasádou, jaké technologie byly použity a jak bude stavba po svém dokončení fungovat, rozhoduje už 19. rokem o výsledcích tradiční Ceny Inženýrské komory. I v letošním ročníku byly z větší části oceněny stavby, které lidem slouží od první chvíle. Spolehlivě, efektivně a nezřídka i střídmě a odpovědně ve vztahu k veřejným financím. I proto lze konstatovat, že Ceny Inženýrské komory 2022, které vypisuje Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (ČKAIT), obdržely stavby reprezentující opravdové inženýrské umění, invenční přístup k historickému dědictví, moderní až futuristické technologické provozy nebo citlivé realizace dopravních staveb i projekty beroucí ohled na životní prostředí.

V letošním roce se přihlásilo rekordních 74 staveb. Do finálního hodnocení postoupilo 39 mimořádně kvalitních projektů. Porota udělila čtyři hlavní ceny, šest čestných uznání a jednu zvláštní cenu za ekologický přínos.

Reprezentanty a špičkou posuzovaných staveb, které získaly v Ceně Inženýrské komory 2022 hlavní ocenění, se staly rekonstrukce Negrelliho viaduktu v Praze, nová lávka přes Labe v Nymburce, konverze Winternitzových automatických mlýnů v Pardubicích a nová výrobna kapalného uhlovodíku v Litvínově. Za pozornost stojí mokřadní čistírna důlních vod v Mostecké uhelné pánvi, která právem získala zvláštní cenu za ekologický přinos. O reálném dopadu inženýrských profesí na kvalitu každodenního života pak svědčí i cena veřejnosti, již letos vyhrála stavba nového pavilonu P Fakultní nemocnice v Olomouci.

„Hodnotná stavba nevznikne sama od sebe, ale má své tvůrce, konkrétní projektanty a stavbaře. Pro všechny oceněné stavby je společným znakem pečlivě odvedená práce celého týmu, který se výstavby účastnil. Bez kvalitního projektu nejde dobře stavět, ale ani sebelepší projekt nezaručí dobrý výsledek, jestliže stavbu provádí firma pochybné kvality. Obojí určitě nelze zaručit, jestliže je naše práce podhodnocena a opakovaně soutěžena na minimální ceny. Je únavné to pořád opakovat ,“ komentuje výsledky Ceny Inženýrské komory její předseda, Ing. Robert Špalek.

Podle něj i poroty letošní oceněné stavby spojuje ještě jedna podstatná vlastnost: relativně rychlé stavební povolovací řízení, dané zodpovědně připravenou projektovou dokumentací a rozumnými úředníky. Rekordmanem je v tomto ohledu bazén v Lounech, jehož povolení netrvalo ani dva měsíce. Pozornost si v tomto ohledu jistě zaslouží i Negrelliho viadukt, v jehož případě náročné průzkumy, zpracování a projednání projektové dokumentace rozsáhlé rekonstrukce kulturní technické památky ve složitém území pražské památkové rezervace zabralo pouhé tři roky.

Rekordní počet 74 přihlášených inženýrských návrhů jde napříč spektrem staveb pozemních, dopravních i vodohospodářských, staveb mostů a lávek až po technologické stavby a také napříč celou republikou a všemi kraji. V letošním ročníku se podařilo, že mezi sebou soutěžily inženýrské návrhy realizované ve všech krajích České republiky.

„Aniž bychom jako porota chtěli mít v portfoliu oceněných inženýrských návrhů všechny přihlášené autorizační obory, stalo se to skutečností a já jsem za to moc ráda. Zvláště si cením kolegů, kteří přihlásili zajímavé inženýrské návrhy z oboru Technologická zařízení staveb, přičemž nakonec jeden ze dvou těchto návrhů získal ocenění nejvyšší – hlavní cenu,“ říká Ing. Renata Zdařilová, Ph.D., předsedkyně poroty.

Lávka přes Labe v Nymburce

Projektové práce na novém, 228,4 metrů dlouhém přemostění Labe v Nymburce začaly v lednu 2019, samotná realizace proběhla od září 2020 do listopadu 2021. Podobu a konstrukční řešení lávce určené pěším a cyklistům vtiskla na základě soutěže o návrh v roce 2018 kancelář Stráský, Hustý a partneři s.r.o. Stavba je dávána za příklad vhodného způsobu zadávání veřejné zakázky, kdy se nesoutěží o nejnižší cenu projektové dokumentace, ale hodnotí se celková ekonomická výhodnost, tedy technická a estetická kvalita s ohledem na celkové náklady mostního díla. Ty v tomto případě dosáhly částky 104,22 mil. Kč bez DPH.

Porota Ceny Inženýrské komory vyzdvihla realizaci staticky a esteticky harmonického díla s čistým konstrukčním řešením, které skvěle zapadá do městského prostředí. I laickou veřejnost může zaujmout výjimečné konstrukční řešení lávky, spočívající ve dvou vně skloněných ocelových obloucích, na nichž je zavěšena mostovka z předpjatého betonu. Jedná se o velmi citlivé dílo, které v řece Labe nepodpírá jediný pilíř, chodcům nebrání ve volném výhledu a zároveň nezastiňuje sousední historický kamenný most.

V tuzemských poměrech je poměrně ojedinělý fakt, že lávka v Nymburce byla dokončena za vysoutěženou cenu, tj. skutečné jednotkové náklady činily 71 213 Kč/m². „Základem úspěchu bylo vybrat dobrého projektanta, který rozumí problematice navrhování konstrukcí a rovněž věnuje pozornost estetickému ztvárnění stavby. Lávka v Nymburce je příklad, kde se uvedené výborně povedlo. Dalším faktorem, který ovlivňuje cenu, je pokud možno co největší volnost zhotovitele,“ objasňuje Dr. Ing. Petr Vítek, mostní specialista stavební firmy HOCHTIEF CZ a.s., jež byla zhotovitelem lávky. Zároveň vyzdvihuje velmi kvalitní přípravu ze strany města, které bylo stavebníkem.

Rekonstrukce Negrelliho viaduktu

Stavba byla už vloni u příležitosti 30. výročí vzniku ČKAIT zařazena mezi 30 nejvýznamnějších realizací od roku 1992. Nikoliv náhodou: rozsáhlá rekonstrukce Negrelliho viaduktu, který má délku 1 413 metrů a již 170 let umožňuje vlakové spojení z pražského Masarykova nádraží přes Bubny na Kladno, musela vyhovět nejen současným požadavkům na železniční dopravu, ale také se vypořádat s omezeními plynoucími z památkové ochrany. Druhý nejstarší most v Praze a nadále také nejdelší železniční most ve střední Evropě chrání status státní nemovité kulturní památky.

Citlivá rekonstrukce mostního díla o 100 klenbách z cihel a kamene trvala jen sedm let – tři roky zabralo zpracování projektové dokumentace včetně vydání stavebního povolení a čtyři roky dokončení prováděcí dokumentace a realizace stavby. Rozsáhlá diagnostika zdicích prvků umožnila jejich zachování nebo opravu v nejvyšší možné míře, případně citlivou výměnu dosloužilých kamenů nebo cihel. Tento fakt ocenila i porota Ceny Inženýrské komory, podle které výsledek dokládá respekt a zodpovědnost vůči našim předkům. Zároveň jde o výjimečnou proměnu v moderní a komfortní železniční dopravní cestu a reprezentativní součást hlavního města.

„Jednalo se o unikát. Vzhledem k rozsahu prací, délce mostu a umístění v intravilánu a s omezeným přístupem částečně nad rameny Vltavy, ve městě s křížením dopravních tepen – ul. Křižíkova, Sokolovská, Rohanské nábřeží, Bubenské nábřeží – se rychlost výstavby asi nedá srovnávat s žádnou nám známou stavbou ,“ popisuje Ing. Tomáš Martinek, hlavní inženýr projektu rekonstrukce z projektového ateliéru SUDOP PRAHA a.s.

Konverze Winternitzových mlýnů na Gočárovu galerii v Pardubicích

Cílem rekonstrukce historické průmyslové budovy navržené Josefem Gočárem, která je od roku 2014 národní kulturní památkou, byla změna užívání na nové sídlo a výstavní prostory Gočárovy galerie. Tomu odpovídalo i citlivé provedení stavebních prací přestavby hlavní budovy Winternitzových automatických mlýnů. Realizační tým podle poroty čelil mnoha problémům, které jsou pro rekonstrukce typické, ale s výzvou se vypořádal bravurně a pomohl vytvořit ojedinělý prostor pro kulturní život v Pardubicích. Ostatně, v areálu je koncentrována řada dalších kulturních a společenských aktivit nadregionálního významu.

O rozsahu a náročnosti realizačních prací svědčí i to, že ve výstavních prostorách i depozitářích se nachází technologie na udržení stálého klimatu. Technologie je v prohlubni za atikou na střeše objektu a není zvenku vůbec vidět. V expozicích jsou rozvody k technologiím v předstěnách. V galerii jsou stabilní hasicí zařízení (SHZ), a to hašení vodní mlhou a plynové hašení.

„Rekonstrukce byla celkově velmi složitá,“ souhlasí Ing. Jaroslav Sýkora, stavbyvedoucí Metrostav a.s., který stavbu realizoval ve spolupráci se společností Chládek a Tintěra, „od bouracích prací přes založení nových výtahů uvnitř budovy, statického zajištění, vybudování nové monolitické konstrukce z pohledového betonu uvnitř budovy až po obnovu původních trámových stropů v bývalé mlýnici. Ale nejsložitější byly okna a střešní světlíky. Venkovní okna jsou původní, upravená a repasovaná. Vnitřní okna jsou nová subtilní nerezová.“

Nová výroba kapalného uhlovodíku v Litvínově

V areálu litvínovské chemičky ORLEN Unipetrolu RPA byla před rokem uvedena do provozu zcela unikátní nová výrobní jednotka kapalného uhlovodíku (technického dicyklopentadienu – DCPD) – produktu s vysokou přidanou hodnotou, který je na trhu farmaceutického, automobilového a stavebního průmyslu velmi žádaný. Navrhnout a postavit takto složitý provoz tzv. „na klíč“ za pouhé dva roky je ukázkou opravdového inženýrského umění. Nová výrobní kapacita 26 tis. tun DCPD přitom ročně představuje přibližně 25 % celkové evropské produkce.

Ing. Richard Marcalík, vedoucí realizačního týmu generálního zhotovitele stavby Intecha, spol. s r.o., přibližuje výjimečnost realizace: „Na začátku byla myšlenka využít odpadní produkt z ethylenové jednotky na výrobu vysoce žádaného produktu. Výzkumné týmy ORLEN Unipetrolu RPA a Vysoké školy chemicko-technologické v Praze pod vedením doc. Ing. Tomáše Herinka, Ph.D. a prof. Ing. Josefa Paška, DrSc. vyvinuly unikátní technologii. Investor zadal požadavek na komplexní realizaci „na klíč“ – tedy postavit celou výrobní jednotku včetně velínu, tréninkového simulátoru, skladovacích zásobníků a distribučního terminálu na vymezeném prostoru starého závodu v areálu ORLEN Unipetrolu.“

Rozsah, komplexnost a odborné aspekty práce autorizovaných osob oboru Technologická zařízení staveb zaujaly také porotu Ceny Inženýrské komory. Realizace s rozpočtem 810 mil. Kč bez DPH navíc doložila nutnost týmového přístupu: jeho jedinečnost spočívala v efektivní spolupráci akademiků, budoucího provozovatele a generálního dodavatele stavby. Do návrhu stavby byly zakomponovány poznatky získané na pilotní jednotce ORLENU.

Zvláštní cena za ekologický přínos:

Biotechnologický systém čištění důlních vod v Mariánských Radčicích

Za mimořádnou stavbu i v rámci Evropské unie je označována mokřadní čistírna kontaminovaných odpadních důlních vod v Mostecké uhelné pánvi na břehu jezera Za Pilou. Jedná se o nové řešení čištění důlních vod, které jsou čerpány na povrch z čerpací jámy MR1, původní Větrné jámy ponechané po hornické činnosti. Čistírna využívá biotechnologické procesy, které se běžně vyskytují v přírodních mokřadních ekosystémech. Je šetrná k životnímu prostředí, zajišťuje stabilní způsob čištění důlních vod s minimálními provozními a údržbovými náklady.

Porota ocenila celý realizační tým, včetně stavebníka, jímž byl DIAMO, státní podnik, odštěpný závod PKÚ, který na stavbu vyčlenil 82 mil. Kč bez DPH. Podle porotců jde o zdárný příklad technologické stavby reagující na aktivní ochranu životního prostředí v oblasti nakládání se znečištěnými důlními vodami, které mají vážný dopad na hydrologický režim v oblasti. Důlní vody díky tomuto dílu nebudou bez užitku odtékat do povrchové vodoteče, ale přispějí k úspěšnému dokončení revitalizace lokality bývalého hnědouhelného lomu.

„Nedostatek vody, ekologie a ‚ekosystémové služby‘ jsou zásadními tématy současné doby, proto jsme společně s mým synem Vítem navrhli nové řešení na principu mokřadní čistírny. Tento provoz má totiž minimální spotřebu elektrické energie, nepotřebuje stálou obsluhu ani žádné čerpání vody ve vlastním čisticím provozu, jen provzdušňování. Vše běží téměř bez zásahu lidské ruky ,“ líčí princip nového řešení jeho autor, Ing. Jiří Rous, hlavní projektant Terén Design, s.r.o.

Kromě hlavních cen, ceny veřejnosti a zvláštní ceny za ekologický přínos byla v soutěži Cena Inženýrské komory 2022 udělována čestná uznání poroty. I v této kategorii lze najít hned několik intervencí inženýrského umění do veřejného prostoru a funkcí. Vyzdviženy byly Městská plavecká hala v Lounech, konverze bývalých jatek na galerii Plato Ostrava či revitalizace kostela Nanebevzetí Panny Marie kláštera v Oseku. Dopravní a vodohospodářské stavby reprezentují Vilémovský železniční viadukt na trati Rumburk – Sebnitz, úprava ohlaví plavební komory Hořín a silnice I-20 a II-231 v Plzni – Plaská – Na Roudné – Chrástecká – II. etapa.