Máte doma neposedu? Zkuste naše tipy

Stále musí něco dělat, nevydrží chvíli v klidu a je ho všude takzvaně plno? Zasahuje do prostoru jiných dětí, nevnímá, co mu říkáte, ztrácí věci, je roztržité a to doslova – jeho kalhoty mají nejednu díru? Možná si vás učitelé pozvali na schůzku, a řekli vám, že si s vaším dítětem neví moc rady. Jak v takové situaci nezůstat bezradní? Přinášíme tipy, jak s aktivními dětmi udržet krok.

1. Porozumění “neposednosti”

Prvním krokem je porozumění tomu, proč je vaše dítě neposedné. Může to být kvůli nevyužité energii, zvědavosti, potřebě se vyjádřit nebo nedostatku podnětů, ale i nevhodné stravě, únavě a přetažení. Pozorujte své dítě, abyste zjistili, co má rádo. Podporujte jeho zájmy a povzbuzujte ho, aby se s vámi podělilo o své zážitky a pocity. Buďte tu pro něj, pokud si chce popovídat, nebo pohrát. To vše posiluje rodinné vztahy a pomáhá vzájemnému porozumění.

Tip: Neposedné děti mohou být někdy výzvou, ale vždy je důležité pochopit, že to není nic proti vám osobně. Vycházejte z toho, že dítě není “zlobivé” schválně –⁠ je to neschopnost vyjádřit, co potřebuje. Vaše naslouchání mu pomůže popsat, co cítí a poté můžete společně hledat, co v takové situaci pomáhá. Nepodceňujte sílu pozitivního myšlení a místo trestů a kritiky se zkuste soustředit na ocenění jeho pokroků.

1. Pohyb – ideálně venku

Nejdůležitější zásadou při výchově malého neposedy je dostatek pohybu, v ideálním případě na čerstvém vzduchu. Dětem totiž mnohdy chybí obyčejné "vylítání se" venku. V období předškolního věku by měly mít děti prostor alespoň pro 3 – 4 hodiny spontánního pohybu (běhání, házení, skákání apod.) denně. „Existuje nespočet důkazů o tom, že pohyb má pozitivní vliv na náladu, rozvoj hrubé motoriky, spánek, učení a odolnost. Přesto není dostatek pohybu zdaleka zaručen všem dětem,” říká Tereza Valkounová z Asociace lesních MŠ. V lesních školkách děti tráví až 90 % času venku, a to za každého počasí. Po více než 10 let jejich fungování v České republice se ukazuje, jak pohyb venku dětem prospívá. Řada výzkumů také poukazuje na zlepšení pozornosti u dětí s ADHD v případě, že mají možnost trávit část dne v přírodě.

Tip: Ideálním receptem je proto hra venku, procházky a zkoumání přírody. Není potřeba vymýšlet složité výlety do daleka. Dětem stačí kousek přírody, kde je strom nebo ležící kmeny, na které dítěti dovolíte lézt, svah, po kterém se lze kutálet nebo klouzat (nebo po něm pouštět autíčka). Pohyb je hra a ta funguje nejlépe s parťákem –⁠ zkuste si také na strom vylézt a vrátit se do bezstarostného dětství, zahrajte si s dítětem na babu. Pokud vás to neláká, nabídněte rodičům kamarádů vašeho dítěte, že vezmete jejich dítě na procházku s sebou –⁠ všichni budou spokojeni.

1. Pravidelný režim

Pravidelný režim dětem pomůže lépe pochopit, co se od nich očekává a tím jim poskytuje pocit stability a jistoty. Zkuste vytvořit harmonogram pro každý den, který zahrnuje pevný čas na hry, jídlo a odpočinek. Dejte důraz na spánkový režim, kde by neměly chybět činnosti, které pomohou dítěti se na spánek připravit jako je čtení nebo povídání a naopak omezte čas strávený u obrazovky, zejména večer. Zajistěte, aby prostředí, ve kterém dítě spí, bylo příjemné a přispívalo ke klidnému spánku. Jakmile nastavíte pravidla, dbejte na jejich dodržování. Děti potřebují slyšet laskavé ne, netřeba jim vše dlouze vysvětlovat. Proto komunikujte s dítětem jasně a a používejte jednoduché a konkrétní instrukce.

Tip: Ostatní členové rodiny mohou pomoci tím, že budou dodržovat stejná pravidla a rutinu, kterou jste zavedli, ideálně po společné dohodě (což vám usnadní práci).

1. Vyhraďte čas pro samostatnou hru

Naše životy jsou často velmi rušné, a platí to i pro životy našich dětí. Děti ale potřebují čas na odpočinek, prožít chvíle klidu, a mít prostor, kde mohou odpočívat nebo snít. Děti často zpracovávají problémy, vysledované vzorce chování, či jiné každodenní činnosti, pomocí hry. Díky tomu si situaci mohou prožít a ujasnit. Měli bychom jim proto dopřát prostor na tzv. volnou hru, a to alespoň na pár hodin denně, a dát jim možnost dělat věci po svém, aniž bychom jim jejich činnost řídili. Nebojte se jim dát volnost v objevování světa, ale zároveň jim nastavte limity. Děti, jejichž rodiče jim dávají pevné, ale milující hranice (dokáží s láskou říci “ne”), obecně rozvíjejí lepší sociální dovednosti a ve škole se jim daří lépe než dětem, jejichž rodiče stanovili příliš málo nebo příliš mnoho limitů.

Tip: Zkuste dětem nabídnout možnost kreativních činností jako je malování, modelování, nebo třeba tvoření hudby. Jedná se o skvělé způsoby, jak se dítě může vyjádřit. Podobně funguje příroda –⁠ je plná materiálů, které se v dětské fantazii promění přesně v to, co zrovna dítě potřebuje.

Další tipy:

● Sebepéče

Některé situace mohou být s neposedou náročné. Proto se ujistěte, že se staráte na prvním místě o svou duševní a fyzickou pohodu a snažte se najít si čas na odpočinek a regeneraci. Když nemáte síly pro sebe, nemáte co dítěti nabídnout. Často je místo těžce vydělaných peněz na dárky cennější společný čas, který nic nestojí.

● Sdílení zodpovědnosti

Zapojte své dítě do domácích povinností a péče o rodinný domov. Tímto způsobem se naučí zodpovědnosti a spolupráci.

● Profesionální pomoc, pokud je třeba

Pokud máte pocit, že neposednost vašeho dítěte je nad rámec běžného, nebo pokud máte obavy o jeho chování, konzultujte to s odborníkem. Není to ostuda, je to výraz vaší odpovědnosti pomoci dítěti v náročné situaci.

● Sociální dovednosti

Pomáhejte dítěti rozvíjet sociální dovednosti a respektování osobního prostoru druhých. Ve školkách je pro rozvoj těchto kompetencí ideální menší a smíšený kolektiv. Proto jsou v lesních školkách obvykle 2 dospělí na 16 dětí a díky tomu mají děti podmínky pro rozvíjení hlubších sociálních kontaktů.

● Relaxační techniky

Naučte se relaxační techniky, jako je hluboké dýchání, když se zlobíte, nebo pobyt v zeleni, když jste ve stresu. Tyto strategie vám mohou pomoci, když se cítí přetížené. Zároveň tím učíte i dítě, jak se uklidnit.

● Zvládnutelné úkoly

Rozdělte úkoly do menších, lépe zvládnutelných kroků a v případě potřeby poskytněte dítěti pomoc. Když se úkoly stanou zvládnutelnými, pomůže to dítěti získat pocit větší kontroly a podpoří jejich pocit úspěchu.