Meteorický roj Geminidy vrcholí za velmi příznivých podmínek, v noci ze 14. na 15. prosince zazáří až 1000 meteorů. Právě dnes, kdy nebude rušit svým svitem Měsíc, jsou příznivé podmínky k jeho pozorování

Maximum Geminid v roce 2018 nad zasněženou chatou v Železných horách. Foto: Petr Horálek.

Každoroční meteorický roj Geminidy má letos velmi příznivé pozorovací podmínky. Čas maxima vychází na noc ze 14. na 15. prosince, tedy v době, kdy nebude rušit svým svitem Měsíc. Pozorovat se vyplatí zejména v pátek 15. prosince mezi půlnocí a 4. hodinou ranní. V průběhu noci (hlavně tedy v časných ranních hodinách) zazáří na nebi daleko od měst produkujících rušivé světelné znečištění, až desítky meteorů v hodině. Za celou noc pozorovatel napočítá až 1000 meteorů.

Meteory ze souhvězdí Blíženců

Název roje Geminidy pochází od latinského názvu souhvězdí Blíženců , z něhož meteory po celou dobu aktivity roje zdánlivě vylétají. V případě Geminid leží toto místo – odborně radiant – východně od dvou nejjasnějších hvězd souhvězdí – Castor a Pollux . Na prosincové obloze vychází souhvězdí Blíženců i s oběma hvězdami už za soumraku a je tedy pozorovatelné celou noc. Nejvýše nad obzorem v polovině prosince bývá kolem 2. hodiny ranní. Tehdy dosahuje radiant meteorického roje v našich zeměpisných šířkách výšky kolem 70° nad obzorem. Díky tomu lze v časných ranních hodinách v noci maxima nad naším územím pozorovat maximum roje s četností více jak 120 meteorů v hodině . Za celou noc maxima tak lze napočítat až 1000 meteorů z roje Geminidy. Meteory z tohoto roje jsou přitom oproti jiným rojům v roce poměrně pomalé – do atmosféry vstupují rychlostí 35 km/s.

První zprávy o roji Geminidy pocházejí z roku 1862. Tehdy byl ovšem roj velmi slabý, frekvence nepřesáhly 30 meteorů v hodině. Teprve ve 40. a 50. letech minulého století se počet meteorů v hodině zvýšil na dvojnásobek a do současných hodnot stoupal až do roku 1990. Podle některých modelů je tento nestálý roj právě v maximu a jeho frekvence se budou rok od roku snižovat. Do konce 21. století by pak měl roj skoro zmizet.

Zdrojem je drolící se planetka

Ledoprachové částice, které při průletu zemskou atmosférou vytvářejí toto nebeské divadlo, pocházejí z tělesa (3200) Phaethon . Zatímco nejběžnějším mateřským tělesem meteorických rojů bývá obvykle kometa, 3200 Phaethon je drolící se planetka. Pomocí družice IRAS ji 11. října 1983 objevili astronomové Simon Green a John Davies . Planetka má neobvyklou dráhu, která ji každý přibližně půldruhý rok navádí do nehostinně blízké vzdálenosti asi jen 0,14 AU (astronomické jednotky) od Slunce. Ačkoliv u ní nikdy nebyla pozorovaná aktivita typická pro komety, jeví se planetka spíše jako kometa. Jednak svou protaženou dráhou, při níž se Phaethon dostává ke Slunci blíž než jakákoliv jiná planetka, a za druhé svou zásluhu na roji Geminidy . Podle výzkumu Björn Davidssona a jeho týmu z JPL NASA vyplývá, že za únikem částic z povrchu planetky stojí sodík, který je v ní v malé míře obsažen. Právě tento prvek v kombinaci se slunečním zářením způsobuje, že planetka se pozvolna „drolí“. Někteří astronomové se také domnívají, že jde o fragment velké planetky Pallas z hlavního pásu asteroidů mezi Marsem a Jupiterem.

Geminidy mají letos velmi příznivé podmínky.  Maximum je předpovězeno na noc 14./15. prosince, konkrétně už zvečera ve 20:00 středoevropského času. V té době bude ovšem souhvězdí Blíženců ještě poměrně nízko nad obzorem. Jak ale bude stoupat spolu s radiantem roje, frekvence meteorů ještě poroste, neboť více meteorů zazáří nad obzorem, ne pod ním. Nejvýše nad obzorem bude radiant Geminid okolo 2. hodiny ranní. Především však při pozorování letošního maxima Geminid neruší svým svitem Měsíc, který bude ve fázi jen 3 dny po novu a zapadne ještě zvečera.