U dřevostaveb lze na energiích ušetřit. Je však třeba zvolit správný zdroj vytápění

Aby majitel dřevostavby uspořil za energie, musí důkladně zvážit způsob samotného vytápění. Dřevěné domy mají mnohem nižší tepelnou setrvačnost, díky níž se interiér velmi rychle ohřeje. Mnohdy proto pro ně nejsou potřeba příliš výkonné zdroje tepla. Vyplatit se nemusí ani snaha o radikální snížení interiérové teploty, která může vyústit v nákladný boj s plísněmi a kondenzací vody.

Narůstající inflace i ceny stavebních materiálů v posledním období negativně ovlivnily výstavbu nových rodinných domů. Ačkoliv některé trendy naznačují možné zlepšení situace, kdy úrokové sazby nových hypoték i ceny pozemků mírně klesají, lidé stále hledají způsoby, jak co nejvíce uspořit. Situace nahrává dřevostavbám, a to jak s ohledem na jejich ceny, tak rychlost výstavby.

Kromě zmíněných výhod nabízejí dřevěné nemovitosti při adekvátní volbě zdroje tepla a správném vytápění i možné energetické úspory. „Moderní dřevostavby, které se dnes realizují, musejí splňovat velmi náročné požadavky na kvalitu obálky z hlediska tepelné izolace. Obecně lze říct, že splnit tato kritéria je u konstrukce ze dřeva snazší než u zděných materiálů,“ nastiňuje Jan Včelák z Univerzitního centra energeticky efektivních budov Českého učení technického (ČVUT UCEEB).

Stejné podmínky však musejí plnit také zděné novostavby. Proto podle univerzitního odborníka nelze obecně tvrdit, že energetické nároky dřevostavby budou za všech okolností nižší. Faktem ovšem je, že oproti zděným stavbám mají dřevostavby menší tepelnou setrvačnost a nižší tepelnou akumulaci v konstrukci. „V praxi to znamená, že dřevostavbu vytopíte daleko rychleji než domy s konstrukcí z cihel, železobetonu nebo kamene. Úspor na energiích pak lze docílit právě optimálním managementem vytápění,“ popisuje Miroslav Veselý, CEO společnosti SENZOMATIC.

Volba zdroje je zásadní

Moderní dřevostavby vynikají nízkou tepelnou ztrátou, obvykle mezi 3 až 10 kilowatty (kW). Ta je navíc počítána pro extrémní zimní podmínky v dané lokalitě. V případě České republiky je to typicky pro venkovní teplotu −12 až −17 stupňů Celsia. Takových dnů ale přes zimu nebývá mnoho. „Volba výkonu primárního zdroje tepla by proto měla odpovídat výpočtové ztrátě. Současná nabídka zdrojů s nízkým nominálním výkonem však ještě není dostatečně široká. Výkonné zdroje se při provozování na zlomek svého nominálního výkonu nemusejí chovat hospodárně, a dokonce se může snižovat i jejich životnost,“ varuje Jan Včelák.

Další chybou, která dle odborníka neumožní majitelům dřevostaveb dosáhnout kýžených energetických úspor, je volba přespříliš výkonného sekundárního zdroje vytápění. Typicky se jedná o krbová kamna s výkonem nad 10 kW, která interiér vytopí velmi rychle, často na zbytečně vysokou teplotu. Majitel je tak může využít pouze po značně omezenou dobu.

Podle Tomáše Skoupého ze společnosti Banador by proto majitelé dřevěných domů měli raději volit akumulační krby nebo kamna. Ty umožňují rozložit uvolňování tepla do delšího časového horizontu, čímž nedojde k přetopení interiéru. „V kvalitní spalovací komoře shoří dávka 1 až 3 kilogramů dřeva za 40 až 60 minut. Podle typu výrobku tím uvolní 4 až 12 kilowattů energie. A právě proto, že tepelná ztráta prostor dřevostavby se většinou pohybuje pod 2 kilowatty, je jediným řešením přebytek výkonu uložit do akumulační masy. Ta bude teplo pozvolna uvolňovat 8 až 24 hodin s ohledem na celkovou hmotnost kamen nebo krbu,“ vysvětluje odborník.

Prevence vzniku plísní a kondenzací

Optimalizace procesu vytápění není pro majitele dřevostaveb zásadní pouze s ohledem na energetické úspory. „Správné vytápění a větrání objektu nám pomáhá udržovat nejen kvalitní zdravé vnitřní prostředí, ale snižuje i rizika tvorby plísní a kondenzací,“ upozorňuje Miroslav Veselý. Stejně jako přetápění interiéru se majiteli nemusí finančně vyplatit ani přehnané snižování teploty. Ta může v kombinaci s nedostatečným větráním vyústit právě ve zmiňované problémy s přílišnou vlhkostí.

Kondenzace se může objevit například u objektů s horším provedením obálky konstrukce, nedostatečnou tepelnou izolací, se špatně provedenými detaily nebo s tepelnými mosty v obálce. Nejvíce ohroženými místy jsou rohy místností, ostění u oken a obvodové stěny zakryté nábytkem.

Voda však může kondenzovat také v samotné konstrukci. Typicky v případě, kdy do ní proniká interiérová vlhkost přes špatně provedenou a netěsnou parozábranu. „Ideálním způsobem, jak mít vlhkost ve své dřevostavbě pod kontrolou, je proto investice do senzorového monitorovacího systému. Ten dokáže aktivně sledovat úroveň vlhkosti právě i v konstrukci a na špatně přístupných místech. Majitel tak o možném problému včas ví a může předejít nákladným opravám,“ uzavírá Miroslav Veselý.