Historie a vývoj vodovodních baterií: Od minulosti až po současnost

Vodovodní baterie, nenápadný vynález, který dnes bereme jako samozřejmost, má za sebou fascinující historii sahající až do starověku. Jejich vývoj zrcadlí lidskou snahu o komfort, hygienu a technologický pokrok. Pojďme se ponořit do historie vodovodních baterií a prozkoumat, jak se z jednoduchých kohoutků vyvinuly sofistikované systémy, které dnes známe.

Minulost vodovodních baterií sahá až do starověku

První zmínky o vodovodních bateriích pocházejí z antického Řecka a Říma, kde se používaly k regulaci proudu vody z akvaduktů. Tyto rané baterie byly vyrobeny z bronzu nebo mosazi a měly jednoduchý kohoutový mechanismus. Podobné systémy se používaly i v Číně již ve 3. století před naším letopočtem.

Ve středověku, v období od 5. do 15. století, se vodovodní baterie nacházely v rané fázi vývoje a jejich inovace se navíc docela zpomalily. Oproti sofistikovaným systémům starověku a moderní doby se jednalo o relativně jednoduché mechanismy. Voda se obvykle čerpala ze studen a studánek a rozváděla se dřevěnými trubkami do domů. Pro regulaci proudu se používaly jednoduché dřevěné zátky.

Ve středověku jsme se mohli setkat se dvěma typy "baterií" či mechanismů k regulaci proudu vody.

• Dřevěné kohoutky - nejběžnější typ baterie, vyrobený z vyřezávaného dřeva. Kohoutky se otevíraly a zavíraly ručně a sloužily k regulaci proudu vody z dřevěných trubek. V obyčejné domácnosti však byla trubka častěji ukončena dřevěnou zátkou, jejíž povytažení regulovalo proud vody.
• Kovové kohoutky - vzácnější varianta, obvykle vyrobená z bronzu nebo mosazi. Kovové kohoutky byly odolnější a trvanlivější než dřevěné, ale i dražší. Běžné byly v domech šlechty, na různých panstvích, zámcích a podobně. 

Získávání a rozvod vody ve středověku

Voda pro domácnosti a paláce se obvykle získávala z studní, studánek a řek. Vodu pak vedly do domů dřevěné trubky, tzv. dřevěné jímky. Tyto trubky se skládaly z vydlabaných kmenů stromů, které se spojovaly dřevěnými spoji a utěsňovaly se březovou kůrou nebo jinými přírodními materiály. Tento způsob můžete dnes vidět například v různých skanzenových vesničkách, které slouží jako muzea.

Od renesance po průmyslovou revoluci

V renesanci nastal v oblasti vodovodních baterií nový rozvoj. Vynález ventilů umožnil plynulou regulaci proudu vody a zdokonalil se i design baterií. Začaly se používat ozdobné materiály jako mosaz, měď a cín a baterie se staly estetickým doplňkem interiérů.

Zlom ve výrobě a distribuci baterií na vodu přinesla až průmyslová revoluce. Ta zajistila masovou produkci vodovodních baterií a jejich dostupnost pro širší vrstvy obyvatelstva. Materiály jako litina a ocel umožnily výrobu odolnějších a levnějších baterií. V tomto období se také objevily první baterie s teplou a studenou vodou. Z domácností pomalu mizely dřevěné zátky i jímky a nahrazovalo je klasické potrubí a baterie již alespoň trochu podobné těm, které známe dnes. 

20. století a moderní technologie

Dvacáté století bylo ve znamení dalšího pokroku ve všech oblastech průmyslu. To se samozřejmě týkalo také oblasti vodoinstalatérství a samotné výroby vodovodních baterií. Zavedení chromování zajistilo odolný a lesklý povrch, zatímco termostatické baterie umožnily přesnou regulaci teploty vody. Na úplném konci tohoto století se dokonce objevily i první bezdotykové baterie a baterie s úspornými funkcemi, které šetřily vodu.

Chytré baterie, maximální úspora i fokus na design ve 21. století

Současný trh s vodovodními bateriemi nabízí širokou škálu typů a modelů, které uspokojí i ty nejnáročnější zákazníky. Ve 21. století pokračuje vývoj vodovodních baterií směrem k chytrým technologiím. Baterie ovládané hlasem, propojené s chytrými domy a vybavené senzory pro sledování spotřeby vody jsou jen některé z inovací, které můžeme v tomto století očekávat.

Výběr typů baterií je v současnosti skutečně široký, mezi ty základní patří například baterie termostatické, pákové, vanové baterie nástěnné i stojánkové, ale i klasika v podobě kohoutkových baterií, které dnes již zdobí koupelny a kuchyně v retro stylu. Ve veřejných prostorách na toaletách najdeme také bezdotykové či dotykové baterie se senzorem, které poskytnou maximum hygieny, nebo baterie se zabudovaným vysoušečem rukou.Takovou samostatnou skupinou jsou pak baterie bidetové, které se instalují k bidetové nebo klasické toaletní míse.

Samozřejmostí je i plno různých vychytávek, jakými jsou například perlátory, úsporný provoz, speciální filtry a kartuše, termostaty, baterie, které vytvářejí efekt vodopádu, různé LED osvětlení, ovládání hlasem, monitorování spotřeby a teploty, nastavení individuálních profilů a další funkce.

Historie vodovodních baterií je fascinujícím příběhem lidské vynalézavosti a snahy o komfort a hygienu. Od jednoduchých kohoutků z antických dob se baterie vyvinuly v sofistikované systémy, které dnes bereme jako samozřejmost. S pokračujícím vývojem můžeme očekávat další inovace, které zpříjemní a zefektivní používání vody v našich domovech.