Sehnat studentské bydlení je obtížné a drahé. Třetina kolejí má stále sociální zařízení pouze na chodbě

Zdražování posledních let se nevyhnulo ani studentským kolejím či pronájmům, a pro dvě třetiny vysokoškolských studentů a jejich rodin tak studentské bydlení znamená velkou finanční zátěž. Jednoduché navíc není takové bydlení vůbec sehnat, hodně přes polovinu studentů s tím má problémy. Na veřejných studentských kolejích stále bydlí třetina všech studentů, ale ti, kteří dali přednost pronájmu bytu, jsou o něco spokojenější. Vyplynulo to z průzkumu mezi 940 vysokoškolskými studenty. Průzkum na konci března 2024 uskutečnila společnost GTS Alive, která mimo jiné vydává a spravuje studentské a učitelské průkazy ISIC a ITIC.

„Z průzkumu dále vyplynulo, že studenti za bydlení nejčastěji platí mezi 3 500 a 7 000 korunami měsíčně. Polovině celou částku hradí rodiče, necelých 40 procent na tyto náklady více nebo méně přispívá a jen zhruba každý desátý student si bydlení hradí úplně sám,“ řekl ředitel GTS Alive Radek Schich.

Například za postel na dvoulůžkovém pokoji pražské koleje Hvězda bez sociálního zařízení dnes student zaplatí necelých 4 500 Kč měsíčně. Jednolůžkový pokoj se sociálním zařízením na pražské koleji Kajetánka ovšem už vyjde na 6 660 Kč. V Olomouci se na všech kolejích Univerzity Palackého s pokoji v buňkovém systému platí 3 500 Kč měsíčně za lůžko ve dvoulůžkovém pokoji. U pokojů se společným sociálním zařízením na chodbě je tato částka o několik stokorun měsíčně nižší.

Právě společná sociální zařízení na chodbě, často společná pro celé patro, jsou častým předmětem kritiky studentů. Na takovém typu koleje bydlí třetina z nich. Kritické komentáře dále zahrnují například malé a špatně vybavené kuchyňky, stísněné pokoje se skromným vybavením, plíseň v koupelnách nebo vzhled některých kolejí připomínající stále 70. léta.

Jiné koleje jsou ale naopak zmodernizované a celkově se nedá říci, že by studentům ubytování na koleji vyloženě nevyhovovalo. Negativní postoj má jen necelých 30 procent studujících, zbytek je celkově spíše spokojen nebo dokonce velmi spokojen. K tomu přispívá i to, že se tři čtvrtiny studentů dostaly na jimi preferovanou kolej. 45 procent studentů si ovšem i tak myslí, že kvalita bydlení na jejich koleji úplně neodpovídá ceně.

Velká většina studentů označuje vybavení svého kolejního pokoje za staré, ale funkční. Moderní a zároveň funkční vybavení má jen každý pátý studentský pokoj.

Dvě třetiny studentů bydlí na dvoulůžkovém pokoji. Jen zhruba každý 14. student si může dopřávat soukromí pokoje jednolůžkového. Opačný extrém – šestilůžkový pokoj – je ovšem ještě výrazně méně častý.

Romantické představy často spojené se studentským životem na koleji průzkum nepotvrdil. Přes polovinu studentů říká, že studentský život je na jejich koleji prakticky nulový a neznají se navzájem skoro ani v rámci patra či vedlejších pokojů. Jen necelá pětina naopak označuje studentský život na své koleji za intenzivní.

Více než 40 procent studentů, tedy ještě více než na kolejích, bydlí v pronajatém bytě. Ve velké většině jde o spolubydlení s dalšími studenty, případně s partnerem či partnerkou. 85 procent studentů je s touto formou bydlení spokojeno. Vyhovuje jim, že tam oproti koleji mají více soukromí a pohodlí. Navíc tvrdí, že poměr cena/výkon je u kolejí horší, a přitom se za ně platí téměř stejně (nebo někdy i více) než za pokoj v bytě, který je hezčí, větší a modernější. 15 procent studentů sdílejících nyní byt ovšem na kolej chtělo, ale nedostalo ji.

Ani bydlení ve sdíleném bytě ovšem není jenom idylické. Bytů vhodných pro studentské pronájmy je podle studentů v řadě měst nedostatek, což navyšuje ceny, ať už jde o Prahu nebo třeba o Zlín. V jednom bytě pak musí bydlet až 6 studentů nebo i více, aby se na cenu za pronájem zvládli složit.

Dvanáct procent vysokoškolských studentů nemusí výše uvedené problémy řešit, protože bydlí u rodičů. Ještě lépe jsou na tom další necelá dvě procenta studentů – ti bydlí dokonce ve vlastním bytě či domě.

Výběr z typických odpovědí studentů na otevřenou otázku „Jakým způsobem by sis představoval/a zlepšení situace ohledně studentského bydlení? (pokud je podle tebe co zlepšovat)“
(odpovědi studentů ponechány v původním znění včetně překlepů a pravopisných chyb)

Nyní má dojít k rekonstrukci naší vysokoškolské koleje, tak snad to bude lepší. Ale jinak nábytek na pokoji je v dezolátním stavu, postel vrže tak, že se během noci pořád budím. Společné sprchy a wc jsou denně ráno uklízeny, ale během dne se někdy bojím si vůbec na wc sednout (to je ale chyba studentů, které bych označila za hovada). Společná kuchyňka je naštěstí již zrekonstruovaná, po dobu několika let (možná i desítek) však byla v příšerném stavu (plíseň, nefunkční spotřebiče, rozbité skříňky

Určitě změna nábytku a vybavení. Náš nábytek je starý a konstantně se něco rozbíjí, i když se k věcem chováme hezky. Kolej je vždy špinavá a je tu hodně plísně (když se člověk poprvé nastěhuje). Vybavení kuchyně na buňce je prakticky neexistující. Nemáme tu moc místa na věci, takže tu pořád hrajeme tetris, abychom se nějak vešli, i když nemáme tolik věcí. A myslím si, že cena (i když se na první pohled zdá nízká), moc neodpovídá příšernému a rozbitému vybavení pokoje.

Více cenově dostupných studentských bytů. Na koleje se dostává jen těžko a ceny pronájmů bytů jsou často přemršťené. Proto by bylo ideální mít více ubytování vyhrazených přímo pro studenty, které by si studenti mohli cenově dovolit a ideálně si i něco ušetřit.

Vytvořit více míst s možností nižších nájmů pro studenty - studentské byty. Tato místa by měla splňovat alespoň základní požadavky slušného bydlení. Koleje jsou po většině v šíleném stavu i z hlediska hygieny. Studenti však často na spolubydlení nemají finance.

Z doslechu vím, že na kolejích je v noci rámus a špatně se tam spí. Tady na bytě je klid, s delšími třemi nájemníky vychází být v centru cenově velmi podobně jako koleje.

Zlevnění kolejí – malý pokoj pro dva na koleji v rámci buňky pro 4 je za 6000 a byt nás vyjde na 7 400, což už není takový rozdíl, ale byt je mnohem větší, prostornější a jsme na bytě jen 3.

Zlevnit kolejné. Zvýšilo se skoro o 50 %.

Zvýšení ubytovacího stipendia

Bydlel jsem rok v Ústí v pronájmu, ve kterém jsme bydleli tři. 2+1 nás takto měsíčně stála méně než studenty ve stejném počtu na veřejné koleji k datu 1.5.2023

Lepší internet, modernější vybavení, méně lidí na jednom pokoji

Líbí se mi styl startovacích bytů pro mladé lidi, kde je nižší nájem a lze se tak snadněji osamostatnit. V této době, kdy je bohužel vše dražší, ale stipendia už X let stejná, je těžké s penězi vyjít (samozřejmě je možné si najít lepší brigádu, ale ta zase může zasahovat do studia, kterému se pak nelze naplno věnovat). Koleje jsou málo soukromé a (dle mého názoru) pro studium občas nevhodné.

Určitě bych navýšila kapacitu kolejí univerzit v Brně. Přetlak na studentské ubytování v Brně je veliký, čímž stoupají i jeho ceny. Nové koleje by mohly alespoň trochu pomoci Obecně se ale nejedná o jednoduché řešení, protože bydlení je ovlivněno mnoha faktory, jako je např. cena nemovitostí a pohled pronajímatelů, kteří většinou chtějí vydělat co nejvíce.

Výběr z typických odpovědí studentů na otevřenou otázku „Uveď prosím svou nejlepší a nejhorší zkušenost se studentským bydlením, případně i zajímavou historku.“
(odpovědi studentů ponechány v původním znění včetně překlepů a pravopisných chyb)

Bohužel nemůžu říct, že bych měla s kolejemi dobrou zkušenost – mám hodně lehké spaní, ale přes papírové stěny na kolejích šlo slyšet úplně všechno, teď jsme na bytě 4, po dvou v pokoji a minimálně máme větší klid

Bydlela jsem dřív na koleji, čtyřlůžkový pokoj. Naštěstí jsem měla skvělé spolubydlící, jak na pokoji, tak na patře. Za nejlepší zkušenost tedy považuji komunitu, která si pomáhala, půjčovala věci a všichni byli kamarádi se všemi. Nejhorší zážitek bylo, když jsme prohlíželi sdílené ledničky na patrech. Plíseň, vylité věci... No prostě děs běs.

Bydlela jsem v jiném městě a dojížděla každý den přes hodinu do školy, nezvládala jsem to finančně ani psychicky, nesplnila jsem kredity, takže kvůli tomu opakuju celý rok. Aktuálně jsem ve stejném městě, kde mám i školu, hledání bytu mi zabralo celkem dost času, ne se všemi spolubydlícími se tu vychází nejlépe ale dá se to. Školu mám od bytu 5 minut, byt jsem našla původně já a ostatní lidi sehnala na rychlo abychom zaplnili kapacitu. Je nás tu 7 ve 3 pokojích, dva zachody, dva sprchove kouty.

Bydlela jsem 2 roky v podnájmu s dalšími 4 studenty, “majitel” nám zaslal dopis, ve kterém stálo, abychom se vystěhovali, že o byt přišel. Nakonec z toho vyšlo to, že byt jeho ani nikdy nebyl, pronajímalo mu byt město za účelem bydlení pro něj. Ve výsledku jsme během jednoho měsíce přišli všichni o bydlení zjištění, že pán se na nás takovou dobu obohacoval…

Když jsem poprvé vešla do pokoje koleje, řekla jsem si, že jsem se asi vrátila v čase do dob komunismu. Měly jsme díru v linu a umyvadlo sotva drželo na stěně. Společná kuchyňka na konci chodby naprosto otřesná... Na sporáku bych si asi něco i uvařila, ale do té trouby bych v životě nic nestrčila, bála jsem se, že by z ní něco mohlo vylézt. Společné záchody a sprchy plné plísně a špíny radši ani nekomentuji. A papírově tenké stěny taky asi ne...

Koleje mi unikly o 10 bodů. Bydlení jsem našla 7 dní před nástupem na vysokou, takže to pro mě byl celkem stres. Bydlím s dalšími 11 lidmi a občas je dost psychicky náročné, když nechcete nikoho vidět a jste unaveni a víte, že někoho potkáte.

Nejhorší bylo bydlení v bytě 3+1, kde nás bylo celkem 6 a nikdo se nezajímal o úklid, ba dokonce mi úklid sabotovali (spolubydlící např. naschvál stoupal botami na koupelnovou předložku a stále byl plný dřez), což bylo velmi psychicky vysilující. Další zkušenost mám v bytě, kde jsme byly 3 holky a jedna z nich si pravidelně v noci vodila různé kámoše a kámošky, bez našeho vědomí.

Nejhorší bylo, když jsme za 40m2 platili 25 tisíc měsíčně. Neměli jsme téměř žádnou kuchyň a mezi pokoji byly tak tenké zdi, že jsme slyšeli úplně vše.

Nejhorší byl předešlý studentský byt, kde uklidili pouze na mojí prohlídku a poté už nikdy. Všude byl mastný prach, do lednice jsem se bála dávat jídlo, jak moc byla špinavá, troubu jsem a otevřela pouze jednou a naposledy. Koupelna se záchodem byla asi nejhorší, všude vlasy, prach, poplivané umyvadlo a zrcadlo, a věčně špinavý záchod. Navíc se celým bytem linul hrozný zápach, který nešel vyvětrat. Bohužel jsem schytala i špatnou spolubydlící, která neznala slovo hygiena.

Nejlepší – Byt, kde nyní s přítelem bydlíme (je tu soukromí, klid, sice málo prostoru, ale stačí nám to). Nejhorší – Když jsem se v prváku přijela ubytovat na kolej. Byly jsme dohodnuté s kamarádkou ze střední, že spolu budeme na pokoji. Vše jsme si vybalily, povlékly postele a najednou zaklepala na dveře cizí dívka, že prý bude s námi na pokoji. Řekla mi, že mi byla přidělena přistýlka (zatímco ona spala na posteli). Přistýlka byl vysouvací šuplík, kdy člověk spal přímo pod její hlavou.

Není z Česka, na kolejích jsem poprvé žila na Erasmu. Celkově to byla jiná zkušenost než tady, kde bydlím na bytě s jednou kamarádkou. Má to svoje pro a proti, život na kampuse mi připomínal základku, celkově to bylo více bezstarostné... Ale asi jsem radši za větší volnost a svobodu tady v Brně. V Hong Kongu na kolejích s námi bydlelo víc zvířat... Mravenci, gekoni, švábi a tak... Tady v Česku mám jen moly ve špajzu...

S bydlením na kolejích moc zkušeností nemám, nejlepší zkušenost mám s našima kolejema, které jsou krásně zrekonstruované, pokoje jsou prostorné, máme balkony, kuchyňku s troubou a uzamykatelnými ledničkami a skříňkami, koupelnu pro 6 lidí, vybavenou posilovnu. Nejhorší asi z nějakých zájezdů i zahraničních, kde byla jedna koupelna na patro. Kamarádka, co je na kolejích, má tak tenké zdi, že slyší všechno ze sousedního pokoje.... ano, VŠECHNO.

---

Společnost GTS Alive s.r.o. v České republice vydává a spravuje studentské průkazy ISIC a žákovské průkazy ISIC Školák (ISIC Scholar), učitelské průkazy ITIC a okrajově i další průkazy. Firma vznikla v srpnu 2000. Jejím předchůdcem byla v Česku společnost GTS International. GTS Alive s.r.o. je součástí mezinárodní skupiny GTS Alive Group, jejíž centrála sídlí v Praze a spadají pod ni pobočky v sedmnácti zemích na čtyřech kontinentech.

GTS Alive prostřednictvím čipového identifikačního systému ISIC PORT také zajišťuje řadě základních a středních škol zabezpečení přístupů do jejich budov a systém elektronické docházky. Společnost mimo jiné zprostředkovává studentům i cestovní nebo úrazové pojištění.