Čechům má příští rok zdražit odběr plynu jen na poplatcích o další stovky korun, aby tak zaplatili „ladem ležící“ potrubí Net4Gas

Ministerstvo průmyslu a obchodu věří, že státní společnost Net4Gas by se mohla ze ztrát vymanit i díky zajišťování tranzitu plynu na Slovensko či do Rakouska. Tento tranzit, jak věří ministerstvo, by se mohl uskutečňovat proto, že letos koncem roku vyprší smlouva mezi Kyjevem a Moskvou o tranzitu ruského plynu přes ukrajinské území. Kyjev přitom novou smlouvou uzavírat nehodlá. To ovšem odřízne od ruského plynu ty země, které jej nadále dovážejí. V EU jde zejména o Slovensko a Rakousko. 

Pokud Slovensko a Rakousko budou odříznuty od ruského plynu, jednou z alternativ může být, že daný výpadek budou kompenzovat navýšením dovozu z Norska či z německých přístavních terminálů, kam by se dostával ve zkapalněné podobě. Zejména na Slovensko by pak musel téci přes Česko. To by tak opět inkasovalo tranzitní poplatky, takže Net4Gas by se díky tomu mohl vymanit ze ztráty. 

Jenže slovenská vláda Roberta Fica vláda preferuje nahradit ruské dodávky plynu těmi ázerbájdžánskými. Jedno z možných řešení spočívá, zjednodušeně, v následujícím. Ázerbájdžán by začal posílat svůj plyn na Slovensko a do EU, zatímco Rusko by jej posílalo tam, odkud jej Ázerbájdžán kvůli dodávkám Slovensku a EU stáhl. To je podstata takzvaného rusko-ázerbájdžánského plynového swapu. 

Tento swap však jde proti západním sankcím, neboť Rusku neztenčuje příjmy z prodeje plynu, jen se mění jeho kupující. Mimochodem, k tomu, aby popsaný swap hladce fungoval, musí být v bezproblémovém provozu předávací stanice v Sudže na rusko-ukrajinských hranicích, kolem níž se nyní vedou tuhé boje; poté, co ukrajinská armáda počátkem týdne nečekaně pronikla do Kurské oblasti v Rusku. 

Pokud rusko-ázerbájdžánský plynový swap nevyjde, bude Slovensko muset plyn dovážet z jiných směrů. Zde se právě nabízí určitá naděje pro Net4Gas. Pokud by totiž Slovensko nemohlo mít plyn z Ázerbájdžánu, jednou z možností je, že by jej získávalo cestou přes Německo a z tamních přístavních terminálů a právě Česko. V zájmu Česka tedy může být, aby rusko-ázerbájdžánský plynový swap nevyšel. 

Ukrajinský tisk v pátek upozornil, že Slovensko za tranzit a přeprodej ruského plynu ročně vydělává v přepočtu až 35 miliard korun. Což je prý pro Bratislavu jen další důvod, aby se pokusila udržet přísun plynu z východu i v budoucích letech. V rámci rusko-ázerbájdžánského swapu by totiž plyn z východu proudil nejen na Slovensko, ale třeba také dále do Rakouska, Itálie nebo Maďarska. Slovensko by tak zůstalo tranzitní zemí. 

Ovšem pokud rusko-ázerbájdžánský plynový swap nevyjde, Slovensko může kromě západního, českého směru získávat plyn také z jihu či ze severu. Z jihu by jej mohlo dovážet skrze chorvatské nebo řecké přístavy, kam by dorazil ve zkapalněné podobě. Ze severu by mohlo plyn dovážet přes terminály v Polsku či Litvě. Touto cestou by Slovensko získávalo plyn hlavně z USA. Severní a jižní cesta se z kapacitních důvodů zdají být pravděpodobnější než cesta západní, pročež aktuální naděje českého ministerstva průmyslu a obchodu, že Net4Gas se vrátí do zisku díky tranzitu plynu na Slovensko, se mohou ukázat jako liché. A to tedy dokonce i v tom případě, že Slovensku nevyjde plán s účastí na rusko-ázerbájdžánském plynovém swapu. 

Rakousko zase může plyn dovážet přímo přes Německo či Itálii, a ne složitě přes Česko a Slovensko. Ostatně, plynovodní infrastruktura na česko-rakouských hranicích ani není dostačující. 

Česko mělo mnohem lepší předpoklady být tranzitní zemí v době, kdy z východu proudil do Evropy velký objem ruského plynu. Jenže odstřižení od něj staví do důležitější role přístavní terminály. A zde je možnost vydělávat na tranzitu pro Česko omezenější. Už jen proto, že nemá přístup k moři. Takže na tranzitu nyní mohou více než v minulosti vydělávat země jako Polsko či Chorvatsko, zatímco české, ale třeba i slovenské tranzitní poplatky jsou buď již prakticky passé nebo ve vážném ohrožení. 

Zestátnění Net4Gas právě v době, kdy se takto změnila struktura evropských toků plynu v neprospěch tranzitu přes Česko, umocňuje pochyby o dlouhodobé výhodnosti takového zestátnění. Jeví se to totiž nyní tak, že dokud tranzit přes Česko probíhal, Net4Gas výsledný zisk – pochopitelně – privatizovala, zůstával jejím akcionářům, zatímco nyní, když tranzit prakticky neprobíhá, mají být ztráty zespolečenšťovány. 

Běžná domácnost v Česku tak může už v příštím roce platit na poplatcích za plyn zase o několik stokorun ročně více, jen aby se pokryly fixní náklady na „ladem ležící“ trubky ve vlastnictví Net4Gas. Když trubky nezaplatí tranzit, zaplatí je český občan. Přitom jeho vyhlídka, že tranzit bude opět jednou profitabilní je nyní, jak vidno, krajně nejistá. 

A jestliže se ministerstvo průmyslu odvolává na letošní zlepšení ratingu podniku Net4Gas ze strany agentury Fitch Ratings, pak je třeba upřesnit jednu zásadní věc. Rating se zlepšil nikoli kvůli lepším vyhlídkám na jeho reálnou profitabilitu. I Fitch Ratings totiž počítá s tím, že tržby na tranzit budou nadále poměrně nízké. Rating tak zlepšuje právě proto, že se Net4Gas dostal pod státní křídla. Což zvyšuje šance, že mu stát ušije poplatky na míru. Tedy že je běžným občanům a odběratelům zvedne natolik, aby firma přežila, i když nebude profitabilní z tranzitu. Pokud by Net4Gas zůstala soukromá, zřejmě by zbankrotovala. 

Rating se tak vlastně podniku Net4Gas zlepšuje proto, že jeho zestátnění výrazně zvýšila pravděpodobnost, že ztráty nebudou privatizovány, jako byly dříve privatizovány zisky, nýbrž budou zespolečenšťovány. 

Lukáš Kovanda, Ph.D.

Hlavní ekonom / Chief Economist, Trinity Bank