Padesát plus na cestě Via Czechia I

Padesát plus na cestě Via Czechia

Vše začalo v době covidové, kdy jsme s rodinou začali utíkat pryč od lidí do přírody, na vzduch, vyvenčit psa, uspořádat piknik, zbavit se stresu a chmurných myšlenek. Pravidelně každý víkend jsme vyjeli za Prahu, vytyčili jsme si většinou okružní trasu, protože neradi chodíme tam a zpět a důležitou motivací pro naše netrénované potomky byl počet km – pod 10 je to procházka a 10 a více výlet. Každý víkend se teenageři dotazovali, zda jdeme na procházku nebo na výlet. A to nám pomohlo udržet psychickou pohodu, vyhnout se ponorce a zažít digitální detox.

Pak jsem v rádiu zaslechla povídání o dálkových trasách v Česku, které představil Jan Hocek pod názvem Via Czechia, a začal zrát sen. Spočítala jsem si, že obejít Českou republiku na jeden zátah by zabralo více jak 60 dní dovolené, což nepřipadá při našem životním stylu v úvahu. Na oslavě mých padesátin jsem se svěřila kamarádce Magdě, že bych si chtěla splnit přání a obejít po hranicích naši zemi a ona se toho okamžitě chytla. Projekt Padesát + na cestě dozrál, nač čekat?

Koupily jsme si dobré boty a odstartovaly zkusmo stezku Via Czechia. Na první výpravu jsme vyrazily i s mým mužem a dcerkou a vytipovaly jsme si jeden z nejkratších, Praze nejbližších úseků v Labských pískovcích z Tiských stěn do Děčína. Vyzkoušely jsme při té příležitosti poprvé cestování veřejnou dopravou, zkrátka zda a jak se obejdeme bez auta. Z Nádraží Holešovice komfortním klimatizovaným expresem s obsluhou to bylo rychlé a naprostá pohoda, z Ústí nad Labem do Tisé to celkem svižně navazovalo a v deset jsme již všichni byli na trase lemované pískovcovými skalními útvary, s sebou jen svačinu na oběd, lahev vody a pár tyčinek pro zahánění hladu a doplnění energie. Moc hezká trasa na začátek, trochu více skalních schodů, ale krásné borové i smíšené lesy, rybník v Ostrově, soustředění německých dechových muzikantů ve skalním městě, rozhledna na Děčínském Sněžníku, kde nás zamkli, protože jsme nepochopili princip vstupu na ni. Následoval předražený guláš a spravená chuť v Děčíně v restauraci U Rybníka. Na závěr hezká vyhlídka na Děčín a sestup na nádraží. Psal se červen 2023 a od té doby se s Magdou vydáváme do našeho pohraničí alespoň jeden víkend v měsíci a někdy ho prodloužíme o pátek nebo pondělí.