Padesát plus na cestě Via Czechia IV. pokračování - Přechod Krkonoš a Adršpach

V září jsme se dvěma noclehy zvládly přechod Krkonoš z Harrachova až do Trutnova. Parádní výhledy, krásné počasí (Sv. Petr nás má rád) a přidal se k nám tentokrát i Magdy muž Pytlák. Je to reprezentační trenér vodního slalomu, takže jsme si dávaly pozor na tempo, tepovou frekvenci a tekutiny😊 To přeháním, byla to pohoda, myslím, že nám záviděl, že jsme toho za to léto prošly už tolik a on u toho nemohl být. Do Krkonoš jsme vyrazili z Prahy ranním autobusem do Harrachova, kde jsme se dokonce stihli i dovybavit (Magda si zapomněla zabalit funkční triko, tak využila nabídky zdejších četných sportovních obchodů a zakoupila rovnou dvě:-)). Podél Mumlavy jsme v krásném počasí vystoupali na Krakonošovu snídani a odtud pak až nahoru k polské hranici a po ní svižně přes prameny Labe a pozdní obídek na Labské boudě, po hřebeni nad Labským dolem s krásnými výhledy do Špindlu, přes Martinovku, kde jsme si ještě uvařili podvečerní kávu a pohostili i dvě poutnice z Prahy, které právě na Martinovce nocovaly. Prvních 25 km jsme zakončili na Moravské boudě a odtud s novým dnem po potřebném odpočinku a vydatné snídani pokračujeme po hřebeni druhou krkonošskou etapu na níž nás čeká i přechod nejvyšší hory ČR Sněžky (1602m). Čekali jsme, že dnes zažijeme čilejší turistický ruch a bylo tomu tak! Užili jsme si "štrůdlovou turistiku", ale pouze na chodníku Česko - polského přátelství přes vrchol Sněžky,  a pak také  při sestupu mezi klečemi na Svorovou horu na Jelenku. Na tamní typické krkonošské a přelidněné chatě jsme doplnili tekutiny a chviličku si vydechli před dalším přechodem po hřebenovce do sedla na Pomezních boudách. Tady už většina turistů skončila, opadla, roztýlila se a zmizela třeb v pivovaru u Trautenberka, zatímco nás čekal ještě výstup na Lysečinskou horu do našeho druhého nocoviště na útulné Lysečinské boudě. Z Pomezek skoro běžíme, jak se těšíme na odpočinek, jsme hezky rozehřátí, tempo je 5 km/hod., slunce už se schyluje k západu a na hřebeni se kocháme nádhernou atmosférou rašeliniště s červenými brusinkami všude kolem. Slábnoucí slunce a my sami na cestě s pokorným pocitem štěstí uvnitř. Bouda poskytne vše, co unavení stezkaři potřebují - teplou sprchu, večeři, zahrajeme si ještě kostky a hurá na kutě. A poránu nastupujeme třetí část přechodu Krkonoš v jejch východní části, přes krásné Rýchory, smíšené lesy, snižující se zvlněné kopce nad Žacléřem, přes Babí do Trutnova, odkud se autobusem vracíme domů do Prahy, kam dojíždíme před 22. hodinou. Ne že by se nám spolu nešlapalo dobře, ale začaly jsme to s Magdou tak propagovat, že se k nám kromě jejího muže lidé připojují. Doma si z nás dělají legraci, prý bychom si mohly otevřít cestovní kancelář Šťastná a Nadšená, v takovém rozpoložení se zpravidla vracíme domů. Od Krkonoš už jsme nikdy nešly jen samy dvě, dosáhly jsme Královéhradeckého kraje, odkud Magda pochází a odkud se k nám připojily její 2 kamarádky z let studijních. 

Změnil se opět viditelně ráz krajiny, z Trutnova jsme došly do Adršpašských skal. Je to poměrně velký kus cesty, etapa se blížila ke 40 km a ze skal jsme se vypotáceli až za tmy. S jednou čelovkou a mobilem naše pětičlenná skupinka v jemném deštíku klopýtala přes pastviny plné kravinců a krtinců - já tentokrát opravdu úplně vysílená – z kopce dolů do hospůdky v Janovicích. Teplá večeře, horký čaj a něco ostřejšího na zotavenou nás donutily znovu hodit batohy na záda a za zpěvu českých lidovek už kolem 22. hodiny zdolat poslední 3 km do ubytování v Jívce. Druhý den na stezce se nesl v pohodovém duchu, nebylo třeba spěchat, v jejím závěru jsme vylezly na stolovou horu Ostaš, a pak v ostrém podzimním slunečném odpoledni doběhly vlakový spoj do Prahy. Bohužel v Hradci se do našeho vagónu nahrnuli sparťanští „ultras“ fanoušci a předvedli nám skoro film Proč? 2. V říjnu jsme se vrátily ještě do Krušných hor, abychom ukrojily další tamní etapu z Adolfova do Tisé a tentokrát s oběma manžely. Dny se krátí a musíme se brzy vrátit na autobus a vlak. Tam, kde jsme to celé nastartovali jsme tuto sezónu ukončili – v Ústí v cukrárně s moc dobrými tradičními zákusky. Hmm, to je pohříchu dobré. Vadou na kráse byl ale docela silný déšť, který nás zastihl v Telnici a nedal pokoj až do Petrovic. V tamní pro četné německé hosty udržované restauraci jsme se museli převlékat a nabyli další cenné zkušenosti s výbavou. Pořád je co zlepšovat, zátěž snižovat a vybavit se funkčním oblečením. Kupuji si drahé trekové kalhoty na novou sezónu a rozhodně se osvědčily.

https://zpravy.kurzy.cz/788729-padesat-plus-na-ceste-via-czechia-i/

https://zpravy.kurzy.cz/788805-padesat-plus-na-ceste-via-czechia-ii-pokracovani/
https://zpravy.kurzy.cz/788806-padesat-plus-na-ceste-via-czechia-iii-pokracovani/

Pokračování zde