Analýza: Na centrální vytápění je napojený každý druhý nově postavený byt. Za teplo letos nejvíc zaplatí Pražané – až 1 223 korun za GJ

Centrální vytápění je nejrozšířenějším způsobem vytápění v sektoru služeb a využívá ho i 40 % domácností. Na centrální zdroje tepla je zároveň napojena téměř polovina nově postavených bytů. Podle odhadů Energetického regulačního úřadu (ERÚ) se ceny tepla v letošním roce budou pohybovat v průměru od 875 korun za GJ ^[1] v Pardubickém kraji až po 1 223 korun za GJ v Praze, kde obyvatelé zaplatí za teplo nejvíce. Na konečnou cenu pro spotřebitele má vliv nejen cena surovin a údržba zařízení, ale také rostoucí cena emisních povolenek, která za poslední čtyři roky vzrostla 2,5krát. Vyplývá to z analýzy projektu datové žurnalistiky Česko v datech.

Dálkové vytápění je v Česku stále oblíbenější – využívá ho přibližně 40 % domácností, a každý rok přibývají další tisíce nových bytů, a to zejména v bytových novostavbách. Podle údajů Českého statistického úřadu (ČSÚ) bylo v období 2014–2023 připojeno na teplárny více než 46 % z více než 105 000 nových bytů v bytových domech. „Statistiky ČSÚ zároveň uvádějí, že více než čtyři pětiny bytových domů patří mezi mimořádně a velmi úsporné, což dokládá, že je dálkové vytápění vhodné i pro tento druh staveb,” říká Pavel Kaufmann, tiskový mluvčí Teplárenského sdružení. Kromě tepláren jsou v bytových domech běžně využívány i alternativní zdroje vytápění, jako jsou plynové kotle nebo tepelná čerpadla.

Výroba a spotřeba tepla

Nejvíce tepla, téměř 45 %, v Česku spotřebovávají služby jako obchod, školy či zdravotnická zařízení. Další v pořadí následuje s 26 % průmysl a třetím největším spotřebitelem jsou domácnosti, které ročně stojí za 23 % veškerého tepla spotřebovaného v Česku.

Nejběžnějším zdrojem tepla je dlouhodobě hnědé uhlí, a to i přes to, že se jeho podíl na výrobě mezi lety 2017 a 2023 snížil přibližně o 23 %. Na druhém místě je zemní plyn, jehož podíl ve stejném období poklesl přibližně o 15 %. Mezi zdroji nicméně mírně roste podíl biomasy, tedy obnovitelného zdroje.

Na tomto odkazu naleznete interaktivní verzi infografiky – Zdroje tepla

Nejdražší teplo budou mít Pražané, nejlevnější Pardubičané a Jihočeši

Ceny tepla pro spotřebitele se napříč Českem značně liší. Podle předpokladů Energetického regulačního úřadu (ERÚ) budou v roce 2024 nejvyšší průměrné ceny v Praze, a to 1 223 korun za GJ. Naopak nejnižší ceny se očekávají v Pardubickém kraji (875 korun/GJ) a Jihočeském kraji (893 korun/GJ).

Za rozdíly v cenách stojí celá řada faktorů. „Je to dáno rozdílnými podmínkami provozu tepelných zdrojů, rozsahem, velikostí, stářím, technologickým řešením tepelného zařízení, využitím široké škály paliv i opotřebením a účinností zdrojů,” vysvětluje Jan Hamrník, tiskový mluvčí ERÚ. Kombinace tolika proměnných faktorů v konečném výsledku vede k různým cenám nejen mezi jednotlivými městy, ale i mezi sídlišti ve městě, či dokonce mezi sousedními domy vytápěnými více blokovými či domovními kotelnami. „Různý je i vývoj cen tepla od jednotlivých dodavatelů, licenci na výrobu nebo prodej tepla má totiž více než 650 subjektů,” dodává Pavel Kaufmann.

Hlavní výhodu pro spotřebitele představuje jednoduchost centrálního vytápění

Centrální vytápění pro domácnosti nejčastěji využívají lidé v bytových domech. „Výhodou centrálního vytápění je jednoduchost použití a tepelná pohoda. Koncoví odběratelé například nemusí řešit revize zařízení, o které se stará družstvo,” říká Martin Pinc, technik v oboru vytápění a topných systémů. Objekty mají centrální měřicí zařízení na vstupu do objektu a celkový objem dodaného tepla se následně rozpočítává mezi jednotlivé byty. „To samozřejmě může být méně výhodné pro přízemní či krajní byty, které jsou energeticky náročnější,“ dodává Pinc.

Alternativou dálkového vytápění je lokální vytápění, například plynový kotel nebo tzv. etážové topení, které slouží k vytápění jednoho bytu či patra. „Některé kotle ohřívají i vodu, jiné slouží pouze pro samotné topení, záleží vždy na situaci inženýrských sítí a ekonomice projektu,” vysvětluje Martin Pinc.

Dashboard cena tepla + vývoj ceny emisní povolenky

Průměrná cena emisní povolenky za poslední čtyři roky vzrostla 2,5krát

V posledních letech se stále výraznějším faktorem, který má klíčový vliv na cenu tepla, stávají emisní povolenky. Za poslední čtyři roky vzrostla jejich cena o více než 144 %, přičemž průměrná cena se aktuálně pohybuje kolem 66 eur, což je přibližně 1 750 korun za tunu CO². V roce 2022 a 2023 ale cena povolenky v některých obdobích vystoupila až na 100 eur. Na každého Čecha připadá ročně přibližně 12 tun emisí CO².

„Větší dopad do ceny tepla mají povolenky u tepla vyrobeného z uhlí. Taková povolenka se aktuálně podílí na ceně tepla v řádu nižších stokorun na 1 GJ tepla, u zemního plynu je jejich potřeba na vyrobený GJ asi poloviční. V celoročních nákladech domácnosti připojené na uhelnou teplárnu s průměrnou spotřebou 25 GJ tepla na vytápění a ohřev vody je to pak částka v řádu vyšších tisíců korun,” dodává Pavel Kaufmann.

„ V Teplárně Kladno se v průměru pohybujeme kolem 0,10 – 0,11 povolenky na každý vyrobený GJ tepla. Když budeme tedy počítat průměrnou cenu povolenky v roce 2023 na 80 eur za kus, tak nás 1 GJ tepla stál jen za povolenku asi 8,8 eur, v přepočtu tedy přibližně 220 korun ,” popisuje Michal Hons, generální ředitel Teplárny Kladno. Teplo, které vzniká jako vedlejší produkt při výrobě elektřiny, se pro dálkové vytápění použít nedá kvůli jeho nízké teplotě. Teplárny tak musí emisní povolenky nakupovat na každou tunu CO₂ vypuštěnou při výrobě tepla.

Jaká je budoucnost centrálního vytápění?

Také sektoru teplárenství se do budoucna dotkne dekarbonizace. Některé provozy přecházejí už nyní na plyn a zvyšuje se postupně i využití obnovitelných zdrojů energie, zejména biomasy a bioplynu, ale také odpadního tepla i tepla z odpadu, geotermální energie a tepelných čerpadel. Ne všechny formy nových zdrojů jsou ale efektivně využitelné v českých podmínkách. „V posledních čtyřech letech například ukončilo výrobu tepla z uhlí 12 tepláren, které zásobují teplem přes 125 tisíc domácností a ostatní odběratele. Do konce roku 2030 se počítá s výrazným snížením současného polovičního podílu uhlí na výrobě dálkového tepla až na jednotky procent,” dodává Pavel Kaufmann.

Na evropské úrovni začne od roku 2027 platit také nový systém emisních povolenek pro sektor budov a dopravy ( EU ETS II ), který doplní současný systém obchodování s emisemi na úrovni průmyslu a energetiky. Část domácností ale dnes za emise uhlíku už platí – právě v ceně tepla. Nový systém se bude vztahovat na ty, kteří neodebírají teplo z centrálních zdrojů, ale topí například plynem nebo jinými fosilními palivy.

V květnu schválila Evropská komise program státní podpory za 3,2 miliardy eur, tedy přibližně 75 miliard korun pro účely modernizace elektráren s kombinovanou výrobou tepla a elektřiny (tzv. kogenerace) na vysoce účinná zařízení, která nevyužívají fosilní paliva. „Do roku 2050 by podle schváleného tzv. Klimatického zákona měla Evropa směřovat ke klimatické neutralitě a využívání obnovitelných zdrojů. V teplárenství takovými zdroji může v budoucnu být bioplyn či biomasa. V současnosti ale téměř polovina českého tepla pochází z uhlí a dekarbonizace tohoto odvětví nenastane z roku na rok ani s podporou 3,2 mld eur, která je k dispozici,“ vysvětluje Kateřina Novotná, analytička portálu Česko v datech a šéfredaktorka CSRD.cz.

^[1] Gigajoule (GJ) – jednotka energie, v níž se počítá spotřeba tepla.