Proč hypotéky pod čtyři procenta jen tak nezlevní?

Fundamentálně je vinna přirozená či neutrální úroková míra. Není pozorovatelná, tím méně „nastavitelná“. Lze ji jen odhadovat. Jde o krátkodobou úrokovou míru, která by se v dané ekonomice ustavila při plné zaměstnanosti a stabilní inflaci. A to je právě to. Řada ekonomů nyní sdílí podezření, že inflační tlaky budoucích let budou silnější než třeba v uplynulém desetiletí.

A to z několika příčin.

Zaprvé, kvůli demografickému stárnutí populace, jež bude tlačit nahoru mzdy, neboť se nebude dostávat lidí v produktivním věku. Růst mezd je inflační.

Zadruhé, kvůli geopolitickému napětí ve světě a útlumu globalizace, kteréžto tendence vedou k přesouvání výroby zpět – třeba z Asie do Ameriky –, což je inflační z důvodu nutnosti platit vyšší mzdy nebo snášet vyšší cenu jiných výrobních vstupů.

Zatřetí, kvůli výraznému nárůstu zadlužení, zejména toho veřejného, a to i v zemích jako USA. Růst zadlužení zvyšuje pravděpodobnost platební neschopnosti, takže nutí věřitele žádat vyšší úrokovou sazbu, což je inflační, třeba skrze dražší investice, stejně jako nárůst deficitů, které jsou potřeba k pokrytí stále větších dluhů.

Začtvrté, kvůli zelené agendě, která snahou zahrnovat negativní externality fosilních energií a odrazovat od jejich využívání tyto energie zdražuje, což je samozřejmě opět inflační.

Tyto čtyři zásadní faktory mají být podle řady ekonomů, byť ne všech, natolik silné, že jejich inflační dopad bude silnější, než jaký bude protiinflační – čili dezinflační – dopad zase jiných dějů, jakým je třeba technologický rozvoj a růst produktivity, třeba i díky digitalizaci či stále širšímu uplatňování umělé inteligence.

S růstem inflačních tlaků v Česku i ve světě – kvůli stárnutí, geopolitice, dluhu či ozeleňování – stoupne i zmíněná přirozená úroková míra. Protože inflace bude stabilně vyšší než v uplynulém desetiletí. „Nový normál“ se tak bude vyznačovat i vyššími tržními úrokovými sazbami. Tedy i vyšší sazbou pětiletého úrokového swapu v korunách či pětiletého dluhopisu vlády ČR. Což je klíčový důvod, proč v posledním roce nepozorujeme pokles těchto ukazatelů – od nichž se odvíjí průměrná sazba hypoték.

Navíc, mezitím vstoupily do situace nové inflační hrozby, typu bezprecedentní „trumpovské“ celní války mezi USA a Čínou či mezi USA a EU. Tyto obchodní války by zásadně přispěly k dalšímu nárůstu deglobalizačních tendencí, tedy i inflačních tlaků. I proto je tudíž nyní trh v jakémsi vyčkávacím režimu, což se projevuje právě i tím, že sazba swapů nebo výnos dluhopisů jsou v Česku stejné jako před rokem. Navzdory poklesu základní úrokové sazby ČNB. I když ani ta už letos nebude klesat zdaleka tak rychle jako loni – ano, opět i kvůli zmíněnému možnému „novému normálu“.

Což vše ve výsledku znamená, že ani letos, ani v příštím roce nelze čekat výraznější pokles sazeb hypoték v Česku. Průměrná sazba nových hypoték tak klidně ještě i za dva roky může být stále nad úrovní čtyř procent.