Životní styl, střevní mikrobiom nebo třeba genetika. Dětskou obezitu ovlivňuje hned několik faktorů

Pokud trpí matka i otec několika kily navíc, jaká je budoucnost jejich dítěte? Odpovědi mohou být ukryté v určitých genech a jejich polymorfismech, které ovlivňují celou řadu důležitých procesů v těle. Nejen genetika však určuje pravděpodobnost přenosu nadváhy na další generace. Klíčové je také složení mikrobiomu ve střevech, epigenetické změny nebo třeba špatný životní styl. Jaký vliv na střevní prostředí má způsob narození dítěte, je možné zdědit metabolický syndrom a jak efektivně minimalizovat riziko obezity ještě před narozením potomka?

Chuť k jídlu, pocit sytosti či rychlost bazálního metabolismu, a tedy i tendence těla ukládat více energie do tukových zásob – to, s jakými genetickými predispozicemi se člověk narodí, skutečně může úzce souviset i s předpoklady ke vzniku obezity. „Co se týče metabolismu, svou roli mohou sehrát také geny spojené s regulací hormonů štítné žlázy nebo citlivostí na inzulin. Jedná se například o gen PPARG, který se podílí na schopnosti těla ukládat tuk, či TCF7L2 ovlivňující reakci právě na zmiňovaný inzulin. Geneticky zděděný pomalejší metabolismus se však často projeví až ve spojení s nedostatečnou pohybovou aktivitou a nevhodným jídelníčkem. Mezi další významné geny, které mohou přispívat k rozvoji obezity, patří gen FTO určující hlad a pocit sytosti, nebo určité polymorfismy genu MC4Rm, které mohou vést k narušenému řízení příjmu potravy a energetického výdeje,“ vysvětluje Ing. et Ing. Barbora Procházková, Ph.D., jež se mimo jiné podílí i na vývoji genetických testů a analýzách střevního mikrobiomu v Chromozoom .

Je však nutné si uvědomit, že genetika není jediným faktorem, jenž je příčinou vyšší váhy. Ačkoliv může existovat mezigenerační genetická zátěž, ve většině případů jde tento předpoklad ruku v ruce s životním stylem a chováním rodiny. Obecně se udává, že genetika u obezity přispívá zhruba 40-70 %, zbylou část tvoří právě ostatní vlivy. Vnější faktory, jako jsou stravovací návyky, pohybová aktivita, sociální zázemí či psychologické aspekty, navíc značně formují také prostředí střevního mikrobiomu, jehož rovnováha v otázce nadváhy hraje rovněž nebývale důležitou roli.

První kontakt určuje složení!

Především způsob, jakým potomek přišel na svět, rozhoduje o tom, jaké mikroorganismy jako první osídlí jeho střevní prostředí. V případě standardního porodu přejímá novorozenec bakterie přirozeně se vyskytující v porodních cestách matky, například bakterie Lactobacillus. U císařského řezu se poté mikrobiom dítěte více podobá mikroorganismům z kůže a prostředí nemocnice, což se může podepsat na imunitě a metabolických funkcích. Vědkyně Procházková upozorňuje, že dle výzkumů m ají takto narozené d ěti v některých případech vyšší sklon ke zdravotním problémům v podobě alergií či samotné obezity, vždy ale záleží především na způsobu života, který novorozence formuje: „Novodobé výzkumy sledující děti až do dospělosti ukazují, že rozdíly v mikrobiomu vzniklé císařským řezem mohou přetrvávat, nicméně míra jejich dopadu na metabolické a imunitní zdraví zůstává proměnlivá a výrazně závisí na celkovém životním stylu. Pro minimalizaci negativních dopadů se navíc hned po narození aplikuje vaginální stěr do úst dítěte – dle studií má tento způsob kompenzace dobré výsledky a může dost výrazně pomoct.“

Změna životního stylu rodičů jako klíč ke zdraví dítěte

Už víme že nejen genetika, ale i vnější prostředí má na nadváhu významný vliv. V některých případech může například dlouhodobý stres, sedavý způsob života nebo specifická strava ovlivnit i epigenetické značky na DNA, a tím změnit aktivitu určitých genů. Tyto změny mohou mít dopad na metabolismus nebo preference sladkých a tučných potravin, a v určitých situacích se mohou dokonce přenášet na další generace. Jak přesně však tyto dědičné mechanismy fungují a jsou spolehlivé, je otázkou, kterou vědci stále intenzivně zkoumají.

Okolí, kterým se člověk denně obklopuje, lze naštěstí poměrně snadno ovlivnit. I žena trpící silnou nadváhou může vhodnými kroky výrazně snížit riziko přenosu predispozic na dítě. Týká se to i problémů spojených s takzvaným metabolickým syndromem – častým doprovodným jevem obezity – který zahrnuje například vysoký krevní tlak, zvýšenou hladinu cukru a tuků v krvi či snížené hodnoty „dobrého“ cholesterolu. „Aby se minimalizovala potenciální rizika pro novorozence, měla by se žena zaměřit především na úpravu stravy s dostatkem kvalitních živin, pravidelnou pohybovou aktivitu, sledování hladiny cukru a lipidů v krvi a psychohygienu v podobě kvalitního spánku, protože i tyto faktory mohou ovlivnit epigenetické nastavení dítěte. Současně se hodí také identifikovat predispozice k obezitě či metabolickému syndromu pomocí genetického testování. DNA test Chromozoom 360 poskytuje komplexní analýzu, která představuje užitečné vodítko pro odhalení geneticky daných zdravotních problémů, čímž umožňuje efektivní úpravu životního stylu,“ zakončuje genetička Procházková.