Exotická dovolená bez zdravotních komplikací. Co nepodcenit před cestou, radí odborník ze Zdravotního ústavu v Ostravě

Exotické destinace lákají čím dál víc Čechů, zdravotní přípravu ale často podceňují. Přitom právě včasné očkování, dodržení základních pravidel na cestách a správně vybavená lékárnička rozhodují o tom, zda si z dovolené přivezou jen zážitky, nebo i zdravotní komplikace. Jak se na cestu připravit a na co si dát pozor, shrnuje MUDr. Marek Horák, vedoucí oddělení očkování a cestovní medicíny Zdravotního ústavu v Ostravě.

Zájem o cestování mimo Evropu roste. Podle dat z cestovního ruchu dnes téměř 40 % zahraničních cest směřuje právě do vzdálenějších destinací. „Nejoblíbenějšími exotickými destinacemi jsou země jihovýchodní Asie, následuje subsaharská Afrika a Jižní a Střední Amerika. Většina zdravotních rizik je společná,“ uvádí MUDr. Marek Horák ze Zdravotního ústavu v Ostravě. Zatímco výběr ubytování nebo pojištění mají lidé obvykle dobře promyšlené, na vlastní zdraví často zapomínají. Přitom právě zdravotní příprava může zásadně ovlivnit průběh celé dovolené.

Nejčastějším zdravotním problémem, který si Češi z cest přivážejí, jsou zažívací obtíže infekčního původu, zejména průjmová onemocnění. Následují respirační infekce, které nejsou výjimkou ani v tropických oblastech. „I v tropech je možné se nachladit, nahrávají tomu prudké změny teplot, klimatizace a dlouhé lety v letadle,“ popisuje MUDr. Marek Horák. „Často se dovážejí i virové hepatitidy a virové nákazy přenášené komáry, nejčastěji horečka dengue, následují zika a chikungunya. Méně častá, ale potenciálně vysoce závažná onemocnění představují břišní tyfus, malárie nebo parazitární infekce. Specifickou skupinou cestovatelských „suvenýrů“ jsou pak sexuálně přenosné nemoci,“ doplňuje.

Méně známým, ale o to rizikovějším faktorem může být i koupání ve sladké vodě v tropických oblastech. Ta může obsahovat zárodky parazitů, i když na první pohled působí zcela čistě. Rizikové přitom nemusí být jen samotné koupání, ale i krátké brodění.

Velká část zdravotních komplikací přitom souvisí s nedostatečnou přípravou před odjezdem. Klíčové je začít řešit zdravotní stránku cesty včas. „Ideální je začít s přípravami alespoň dva až tři měsíce před odjezdem. I když člověk odjíždí na poslední chvíli, stále má smysl situaci řešit. I neúplné očkování je lepší než žádné,“ říká MUDr. Marek Horák.

Pro některé africké a jihoamerické země je nutné povinné očkování proti žluté zimnici, vedle něj odborníci doporučují především ochranu proti virovým hepatitidám A a B, břišnímu tyfu a kontrolu platnosti očkování proti tetanu. Při cestách do přírody nebo odlehlých oblastí je vhodné zvážit také očkování proti vzteklině.

Vedle podceňování prevence přetrvávají mezi cestovateli i nebezpečné mýty. „Ano, deset nejčastějších jsme shrnuli i do informačního manuálu. Kdybych z nich měl vybrat jeden, byl by to hned ten první – cestovatelé často podlehnou dojmu, že pokud oni sami, jejich známí nebo třeba cestovní kancelář byli v cílové destinaci opakovaně a s žádnými zdravotními problémy se nesetkali, je cestování zcela bezpečné a žádná opatrnost ani preventivní opatření nejsou potřeba. Ve skutečnosti tu ale bezezbytku platí přísloví o džbánu a utrženém uchu,“ říká Horák.

Základem bezpečného pobytu je dodržování jednoduchých pravidel. „Dávat si pozor na to, co budu jíst a pít, a na osobní hygienu. Dávat si pozor na komáry a další krev sající členovce. A mít respekt k lidem, zvířatům, přírodním podmínkám i signálům vlastního těla, nechtít na cestách zvládnout vše za každou cenu,“ shrnuje MUDr. Marek Horák.

Důležité je myslet na zdraví i po návratu. Některá onemocnění se totiž nemusí projevit okamžitě a jejich inkubační doba může být od několika hodin až po měsíce, v některých případech i roky. Varovnými příznaky jsou například horečka, zažívací obtíže, vyrážka, bolesti svalů nebo neobvyklá únava. „Pokud se objeví jakékoliv neobvyklé zdravotní potíže bez jasné příčiny, je vhodné vyhledat lékaře a zmínit nedávnou cestu do zahraničí,“ upozorňuje MUDr. Marek Horák.

Součástí přípravy by měla být také cestovní lékárnička, která by měla obsahovat pravidelně užívané léky i základní prostředky pro řešení běžných potíží na cestách. „Především léky, které cestovatel pravidelně užívá, a to v dostatečném množství i s určitou rezervou. Dále antimalarická profylaxe, pokud cesta směřuje do malarické oblasti. Dezinfekce, náplasti, obvaz, pružné obinadlo, případně mast s obsahem protizánětlivé látky na bolesti svalů, šlach a kloubů. Léky proti alergii, oční kapky, gel po poštípání hmyzem. Léky proti bolesti a ke snížení teploty. Léky proti průjmům, zažívacím obtížím a nevolnosti, včetně cestovní kinetózy. Zásyp nebo krém proti opruzeninám, přípravek na nouzovou dezinfekci pitné vody, pinzeta, nůžky a spínací špendlíky,“ vyjmenovává MUDr. Marek Horák.

Závěrem odborníci připomínají, že většině zdravotních komplikací lze předejít. Stačí nepodcenit přípravu, dodržovat základní pravidla a v případě potíží jednat včas. „Doporučil bych každému cestovateli nebát se obrátit na odborníky a řídit se jejich radami. K cestě je dobré přistupovat bez strachu, ale s respektem,“ uzavírá MUDr. Marek Horák.

Desatero nejčastějších mýtů o ochraně zdraví na cestách

1. Známí byli přesně v té destinaci, kam se chystám, na nic se neočkovali a nic se jim nestalo.
Ani v nejvíce promořených oblastech neonemocní každý cestovatel. Pravděpodobnost nakažení závisí na mnoha faktorech, vyčíslit ji přesnými hodnotami není možné. S ohledem na těžké následky většiny onemocnění, proti kterým se cestovatelé očkují, je ale vhodné i v případě nižšího rizika raději volit prevenci.

2. Očkování je drastický zásah do organismu. Mýtus, který se dnes bohužel kvůli módním trendům a kampaním odpůrců očkování zdaleka netýká jen cestovatelů. Skutečnost je taková, že očkování využívá přirozených mechanismů obrany organismu před infekcí. Účinnost i bezpečnost používaných látek byla mnohokrát prověřena. Nežádoucí účinky (se kterými se můžeme setkat u jakéhokoliv léku) jsou v naprosté většině případů mírné a krátkodobé. Je třeba, aby očkovaný respektoval pokyny lékaře a probral s ním všechny závažné skutečnosti (zejména akutní i chronická onemocnění a užívané léky).

3. Přece se nemůžu očkovat proti všemu. Očkování by před cestou bylo moc najednou. „Vše najednou“ se očkovat nedá. Právě proto, aby byla zajištěna účinnost i bezpečnost vakcín, je potřeba mezi jednotlivými dávkami ponechat určité intervaly. Při jejich zachování ani očkování proti několika nemocem nepředstavuje pro organismus žádnou zásadní zátěž. Z tohoto důvodu je také třeba, aby bylo očkování započato s dostatečným předstihem před plánovanou cestou.

4. Není třeba se očkovat proti žloutence B, týká se jen osob s rizikovým chováním. Hepatitida B se přenáší krví a tělními tekutinami; neznamená to ale, že by to byla jen nemoc rizikových skupin. Nakazit se je možné velmi snadno i při jakémkoliv zdravotnickém zákroku, při poskytování první pomoci, při tetování, akupunktuře, masážích, manikúře, pedikúře atd. To platí zejména o méně rozvinutých zemích, kde je výskyt VHB značný a hygienická úroveň zdravotnictví i služeb nižší. Hepatitida B je pak velmi závažným onemocněním často zanechávajícím (na rozdíl od VHA) i trvalé následky.

5. Břišní tyfus je průjmové onemocnění. Není. Břišní tyfus se sice přenáší vodou, potravinami a při snížené hygieně a k jeho příznakům někdy může průjem (ale i zácpa) patřit, ale jeho hlavním příznakem je vysoká, dlouhodobá a organismus značně devastující horečka. Může při něm také docházet k život ohrožujícím komplikacím a k dlouhodobému bacilonosičství po vyléčení.

6. Nejlepší prevencí průjmových onemocnění je tvrdý alkohol. Alkohol sice může mít při zažívacích potížích určitý pozitivní efekt díky sedativnímu působení a zvýšení produkcežaludečních šťáv, ale jako „vnitřní desinfekce“ nefunguje prakticky vůbec. Etanol je obecně poměrně slabýmdesinfekčním činidlem, a to i ve vysokých koncentracích (okolo 70%). Než se jeho dávka po požití dostane do žaludku, tím spíše pak do střev, naředí se natolik, že je desinfekční účinek mizivý.

7. Očkování proti vzteklině je zbytečné, při poranění zvířetem je stejně potřeba přeočkovat. Vzteklina se nedá léčit a je 100% smrtelná. Přenáší se při poranění (i drobném) od nakaženého zvířete, nebo kontaktem s jeho tělními tekutinami včetně slin. Jedinou ochranou je očkování, a to buď preventivní, nebo postexpoziční (po úraze nebo jiném rizikovém kontaktu). Postexpoziční vakcinaci je nutné zahájit co nejdříve, nejlépe do 24 hodin, a očkuje se více (typicky pěti) dávkami. Preventivní očkování poskytuje již samo o sobě velmi solidní ochranu, ale vzhledem k závažnosti onemocnění se při úrazu doporučuje pro jistotu ještě přeočkování. Stačí však jedna či dvě dávky a hlavně stačí po jednom i dvou týdnech od rizikového kontaktu.

8. Repelenty je potřeba koupit až na místě, ty naše na tamní komáry nezabírají. Nezáleží na tom, kde je repelent vyroben, záleží na tom, jaké obsahuje účinné látky. I v ČR se vyrábí repelenty určené do exotických destinací, které se vyvážejí do řady zemí světa. O volbě vhodného přípravku se poraďte s lékařem.

9. Antimalarika mají silné nežádoucí účinky a stejně nechrání stoprocentně. Především, antimalarika jsou různorodou skupinou léků. Některé typy mají nežádoucí účinky častěji, jiné jen výjimečně. Navíc jsou nežádoucí účinky velmi často podmíněny nerespektováním kontraindikací a způsobu užívání. Pokud je vybrán správný lék pro správnou destinaci a podle zdravotního stavu cestovatele, a pokud je užíván správným způsobem, je riziko závažnějších nežádoucích účinků minimální. Efekt antimalarik pak sice není stoprocentní (jako u žádného léku), ale při správné volbě velmi výrazně snižují riziko onemocnění a brání vzniku těžkých komplikací.

10. Je lepší si prodělat malárii, než brát antimalarika. S tímto tvrzením by velmi pravděpodobně nesouhlasilo více než půl milionu lidí, kteří ročně ve světě na malárii umírají. Jedná se o závažné onemocnění, které může i přes léčbu končit smrtí nebo zanechat trvalé následky. V oblastech s významným rizikem je vždy lepší mu předcházet vhodnou prevencí.