Naděje pro pacienty s chronickou bolestí zad. Elektrické impulzy podporují hojivé chování bílých krvinek

Bolavá záda dokážou znepříjemnit práci, spánek i obyčejnou procházku. Zajímavý pohled na procesy spojené se zánětem a hojením nabízí studie irských vědců, kteří v laboratoři elektrickou stimulací ovlivnili chování bílých krvinek. Buňky poté vykazovaly více znaků spojených s tlumením zánětu a regenerací tkání. Nové poznatky mohou přispět k pokroku v léčbě dlouhodobých bolestí zad, při nichž může vedle poškození páteře hrát roli také zvýšená citlivost nervového systému. Princip elektrických impulzů v Česku využívá i metoda impedanční terapie, která mimo jiné pomáhá zvyšovat objem meziobratlových plotének.

Elektrické signály v těle přenášejí informace mezi nervovými buňkami, spouštějí svalové stahy a pomáhají řídit hojení poškozených tkání. Vědci z Trinity College v Dublinu se zaměřili na jejich vliv na imunitní systém. Studie publikovaná v časopise Cell Reports Physical Science ukázala, že už hodinová elektrická stimulace dokázala v laboratorních podmínkách změnit chování lidských makrofágů – bílých krvinek, které se podílejí na zánětlivé reakci i následné opravě tkání.

Makrofágy lze zjednodušeně popsat jako buňky dvojí role. Když se v těle něco poškodí, pomáhají spustit obrannou reakci, pohlcují poškozené části tkáně a podílejí se na zánětu. Ten je v první fázi hojení potřebný. Problém nastává ve chvíli, kdy zánětlivý režim trvá příliš dlouho a tělo se nedokáže přepnout do fáze opravy. Právě tento přechod od podráždění k regeneraci je podle vědců i lékařů klíčový pro to, jestli se tkáň zklidní, nebo se bolestivý stav začne opakovat.

Studie je proto zajímavá nejen pro imunology, ale i pro neurologii a léčbu chronické bolesti. „Elektricky stimulované makrofágy vykazovaly více znaků protizánětlivého a regeneračního nastavení. U části sledovaných ukazatelů tento efekt přetrvával až 72 hodin. Stimulace zároveň snížila některé zánětlivé signály a podpořila procesy spojované s opravou tkáně, například tvorbu cévních struktur a pohyb buněk důležitých pro hojení,“ popisuje Pavol Kostka, vedoucí lékař Kliniky impedanční terapie.

A právě zde se vědecký poznatek začíná potkávat s klinickou praxí. Metoda impedanční terapie totiž pracuje s tím, že bolest zad není vždy pouze mechanický problém ploténky, kloubu nebo svalu. U části pacientů může jít o širší poruchu komunikace mezi nervovým, imunitním a pohybovým systémem. Cílem proto není jen krátkodobě utlumit bolest, ale ovlivnit prostředí, ve kterém se bolest, zánět a špatně řízená regenerace udržují.

„V laboratorních podmínkách se ukazuje, že elektrickou stimulací makrofágů lze změnit vlastnosti těchto bílých krvinek tak, aby se aktivovaly jejich regenerační vlastnosti,“ vysvětluje Kostka. Podle něj je podstatné dívat se na bolest zad nejen jako na následek opotřebení, ale také jako na stav, kdy se organismus může zaseknout v zánětlivě-regenerační smyčce. Tkáň se podráždí, nervový systém začne reagovat citlivěji, bolest se vrací a tělo se hůře dostává zpět do klidového režimu.

Když tělo zůstane v režimu poplachu

Zánět je při poškození tkáně přirozenou první reakcí. Tělo spustí obranu, do místa vyšle imunitní buňky a začne uklízet poškozené části. Aby se ale tkáň skutečně zahojila, musí se tento poplach včas zklidnit a přepnout do režimu opravy. „Narušená funkce makrofágů může prodlužovat hojení a vytvářet podmínky pro dlouhodobé potíže. Důležitou roli může hrát i nervový systém, který se při opakovaném dráždění stává citlivějším,“ říká Kostka. Odborně se tomuto jevu říká senzitizace. Zjednodušeně řečeno – tělo si bolest začne pamatovat a spouští poplach. Později se může přidat podrážděná tkáň, změněné svalové napětí, nervová dráždivost nebo imunitní reakce.

Bolest zad není vždy pouze lokální problém ploténky nebo kloubu, ale širší poruchou regulace mezi nervovým, pohybovým a imunitním systémem. „Tělo přitom samo pracuje s elektrickými signály, nervy jimi přenášejí informace, svaly na ně reagují a elektrické děje se podílejí i na hojení. Impedanční terapie se snaží tuto regulační rovinu ovlivnit cílenou napěťovou stimulací. Jejím cílem není jen krátkodobě ztišit bolest, ale pomoci organismu vystoupit z dlouhodobého režimu podráždění,“ vysvětluje lékař.

Podle Kostky je proto zásadní přesná diagnostika a nastavení terapie podle konkrétního pacienta. V praxi se sleduje například reakce nervového systému, svalů a pohybového aparátu. Propojení neurologického vyšetření, EMG diagnostiky, fyzioterapeutického pohledu a cílené stimulace dělá z impedanční terapie nadějný směr pro neurologii i rehabilitační medicínu. To potvrzuje irská laboratorní studie, která ukazuje důležitý biologický mechanismus. Krátká elektrická stimulace dokázala u lidských makrofágů podpořit protizánětlivé a regenerační chování. U části sledovaných ukazatelů efekt přetrvával až 72 hodin.

„Zatím nelze vyvozovat, že elektrická stimulace sama o sobě léčí ploténky nebo zastavuje degeneraci páteře. Ukazuje však, že elektrické podněty mohou ovlivňovat buňky zapojené do zánětu a hojení, což je důležitý poznatek pro další výzkum i pro rozvoj metod, které pracují s elektrickými vlastnostmi těla,“ uzavírá Kostka.

O Klinice impedanční terapie

Klinika impedanční terapie je zdravotnické zařízení, které působí ve specializačních oborech neurologie a fyzioterapie. V medicínské praxi se dominantně věnuje bolestivým stavům zad, léčbě únavového syndromu nebo rekonvalescenci po sportovních úrazech. Jako hlavní zobrazovací metody v diagnostice klinika využívá vyšetření MR/CT, EMG a krevní testy. Klinika impedanční terapie v současnosti pracuje na co nejsnadnějším rozšíření svých zdravotních služeb a metod, včetně akreditace terapie suchou jehlou na Ministerstvu zdravotnictví České republiky pro fyzioterapeuty i ostatní lékařské obory.