Půda se skřítky   

Lidem, kteří chodí po světě s otevřenými očima, se mohou splnit sny. Nepřehlédnou vzácný okamžik, kdy lze prchavé snění uchopit a dát mu pevný tvar.

Jiří vyzkoušel řadu zaměstnání, ale nejraději byl námořníkem. V době, kdy vycestovat za hranice šedé reality nebylo zrovna jednoduché, projel celý svět. I když se posledních patnáct let věnuje prozaičtější podnikatelské činnosti, barevné vzpomínky ze vzdálených krajů pokládá za svůj nejcennější majetek. Čerpá z něho sílu a optimismus. Obé potřeboval zejména ve chvíli, kdy se před osmi lety dal do stavby půdního bytu.

Bez kouzelného dědečka

„Nejhorší nebylo sehnat všechna ta razítka, která vyžaduje stavební úřad, ale získat souhlas od majitelů všech dvaceti čtyř bytů,“ říká dnes už s úsměvem.

I když obyvatele vyšších pater lákala představa nového výtahu, který by se musel v případě rekonstrukce půdy udělat, stačilo, aby si nájemníci nižších podlaží postavili hlavu: zdviž nepotřebují, protože těch pár schodů zvládnou. Proč by měli pár týdnů snášet hluk a prach?!

Nakonec to dobře dopadlo. Jiří měl štěstí i na stavební firmu, která po šesti měsících proměnila půdu pod děravou střechou v útulný mezonet. Uvolnil svůj byt v přízemí a nastěhoval se na půdu místo holubů.

„Byl to zvláštní pocit. Když jsem měl malou dceru, chodil jsem na půdu věšet plínky. Vždycky jsem chvíli poseděl, vnímal tu zvláštní atmosféru a představoval si, jaký by tu byl byt. A vidíte – postavil jsem si ho. Už věřím, že se sny mohou splnit.“

Běh kouzelným zámkem

Šikovné ruce mu nadělily sudičky, praxi získal v různých řemeslech a při stavbě si proto mohl spoustu věcí udělat sám. „Díky tomu mám k bytu úplně jiný vztah, než kdybych si ho koupil hotový. Bezvadné taky bylo, že jsem mohl mluvit s projektantem – řekl jsem mu své představy a on mi vysvětlil proč to či ono nejde.“

Při navrhování půdního bytu ve starém domě je projektant limitován nejen šikminami, ale rovněž neodstranitelnými prvky, sloužícími obyvatelům nižších podlaží. Jiřího půdou například procházely čtyři světlíky a šest komínů, jimž bylo třeba přizpůsobit dispozici. Dnes jsou obezděné příčkami, které uzavírají privátní prostory koupelen a ložnice nebo vymezují kuchyni, šatnu, zimní zahradu…

„Nechtěl jsem uzavřené místnosti, ale otevřená zákoutí, aby se neztratily charakteristické prvky půdy,“ říká Jiří a prozrazuje: „Nejvíc to tady milují děti, které okamžitě zjistí, že se kolem vestavěného centra můžou honit dokola.“

Celý článek naleznete v časopise Living.

autor: Oldřiška Podhorcová