Bezpečné zázemí pro děti: volný prostor, kvalitní materiály i ergonomie nábytku

Počet dětí zraněných padajícím nábytkem od roku 1990 vzrostl o více než 40 procent. Bezpečné zařízení dětského pokoje by přitom mělo být pro každého rodiče prioritou. Při zařizování bychom proto měli přemýšlet nejen o posledních trendech, ale hlavně o bezpečnosti, použitých materiálech i ergonomii nábytku. Jedině tak dětem vytvoříme domov bez nástrah.

Tip č. 1: Zásadní roli hraje rozmístění nábytku

Dětský pokoj není jen místností k uložení věcí dítěte. Naopak má být hlavně zónou hraní a odpočinku, kde má dítě dostatek prostoru na obojí. Vždy proto začínejte vybavovat dětský pokoj postelí, která pak určí rozmístění dalšího nábytku. Praktické je umístit ji naproti vchodu do místnosti, ovšem ne přímo pod okno, aby dítě přes noc neprochladlo. „Postel umístěte tak, aby byl prostor kolem ní minimálně 75 centimetrů, ideálně však metr a více. Díky správnému rozmístění nábytku bude mít dítě v pokoji dostatek místa,“ doporučuje Petra Triščíková z největšího českého e-shopu s nábytkem MT nábytek.

Vhodné rozmístění nábytku navíc sníží pravděpodobnost úrazu a děti si mohou hrát, aniž by je nábytek jakkoliv omezoval. Vyhněte se též pořizování nadbytečného množství úložných prostorů a polic. U menších dětí totiž všechny hračky nemusejí mít své místo. K jejich uložení postačí krabice, do kterých děti zvládnout schovat své hračky samy a naučí se tak udržovat v pokojíčku pořádek.

Tip č. 2: Základem je stabilní nábytek a kvalitní materiál

Obzvlášť malé děti často zkoumají svět pro nás nelogickým opíráním se o nábytek, jeho rozkýváváním a pohybováním. I proto roste počet dětí, které se každoročně zraní při jeho pádu. Až ve dvou třetinách případů jsou zraněnými dětmi batolata, která teprve začínají objevovat svět okolo sebe. Veškerý nábytek proto musí splňovat kritéria stability. Komody, skříně i televize bezpečně připevněte ke zdi pomocí jednoduchých držáků, aby se nemohly převrhnout. Z vyšších částí nábytku pak odstraňte hračky či dálková ovládání. Právě ty často lákají děti k lození po nábytku.

Při výběru dětského nábytku je důležitý i výrobní materiál. „Zejména malé děti mají tendenci vše strkat do pusy, vybírejte proto přírodní materiály bez chemického ošetření. Doporučuje se nábytek bez použití formaldehydového lepidla,“ vysvětluje Petra Triščíková ze společnosti MT nábytek, která nabízí velké množství dětských nábytkových sestav. Pokud byste chtěli dřevěný nábytek doplnit o barvy, trendem pro letošek je akryl v zářivých a kontrastních barvách. Jeho použití je univerzální, od nočních stolků přes police na knihy až po úložné prostory.

Tip č. 3: Ergonomii se nevyplácí podceňovat

Ačkoliv si to spousta rodičů neuvědomuje, nebezpečí číhá i u psacího stolu. Při psaní a kreslení totiž dětské tělo aktivuje velké množství svalů a těm je nutné poskytnout vhodnou oporu. V opačném případě se děti rychle unaví a začnou se při sezení různě prohýbat, což tělu nesvědčí. Děti by neměly nikdy cítit odpor židle, ani nedostatečnou oporu, mělo by se jim z ní dobře slézat i na ni sedat. Ideálně vyberte židli, která podporuje polohu nakloněnou dopředu, vzpřímenou i uvolněnou. Vaše dítě bude u stolu trávit postupně víc a víc času, vyplatí se tak do nábytku investovat.

Tip navíc: Nebezpečí číhá i na jiných místech, než si myslíte

Jakmile se začnou děti samy pohybovat, jsou zvídané a chtějí vše poznávat. Reálného nebezpečí si však vědomy nejsou, proto se o jeho snížení musíme postarat sami. V domácnosti by vám tak neměly chybět chrániče ostrých rohů nábytku či bezpečnostní branky. Ty dětem zabrání lézt po schodech nebo se dostat do ne příliš bezpečných místností, jakou je třeba kuchyně. Nebezpečí navíc často představují i předměty, u nichž by vás žádné ohrožení nenapadlo. Z průzkumu na britské univerzitě vyplynulo, že matky prvního dítěte dokázaly v modelovém domě plném dětských nástrah identifikovat pouze 40 procent z nich. Překvapivě mohou být totiž nebezpečné i plyšové hračky, po kterých malé děti snadno vylezou z postýlky, nebo třeba pastelky, které děti zvládnou rozlomit na menší části a poté je spolknout, případně vdechnout.