V otevřené ZOO Jihlava uvidíte také letošní mládě, vzácnou babirusu a mladého samce lamy alpaky

Mladý samec babirusy, foto Simona Kubičková

Mládě babirusy sulaweské (Babyrousa celebensis) se narodilo 11. března 2021, podle všeho se jedná o samce a je teprve druhou odchovanou babirusou v jihlavské zoo. Mládě se narodilo samici Ndari pocházející z Velké Británie a samci Salemovi z německého Stuttgartu. Jde o první odchov z tohoto spojení.

Že je Ndari březí a blíží se doba jejího porodu, tušili chovatelé a zoologové již delší dobu. Poslední dny před porodem byla navíc jinak velice klidná a přátelská babirusa ostražitá, nervózní a nedůvěřivá až agresivní i vůči svým chovatelům. Toto její chování se po porodu mláděte, o kterém se chovatelé dozvěděli jen podle zvuků z porodní bedny, ještě více stupňovalo. Proto nechali babirusy v takovém klidu, že až na občasné nahlédnutí, zda je vše v pořádku, u nich po několik dnů ani neuklízeli ubikace. Opatrnost chovatelů se vyplatila a v současnosti je samice Ndari mnohem klidnější a společně se svým mládětem za hezkého počasí již chodí do venkovního výběhu. Při troše štěstí a trpělivosti je tak budou moci zahlédnout i návštěvníci.

V sobotu 24. dubna dovezli zoologové další, nový druh zvířete pro Zoo Jihlava. Jde o mladého ročního samce lamy alpaky (Lama guanicoe f. pacos) pocházejícího ze Zoo Ostrava. Samec jménem Ramon se v prostorném výběhu vedle Haciendy Escondido velice rychle rozkoukal a zabydlel. Alpaky jsou totiž domestikovaným druhem lam s nejasným původem, které jsou zvyklé na lidi a bez sebemenších problémů si zvykají na nové věci i přesuny. Pro jihoamerické indiány byly alpaky a lamy krotké po staletí důležitými hospodářskými zvířaty umožňující jím přežití v nehostinných vysokohorských oblastech And. Ramon se co nevidět dočká rozšíření stáda v podobě nepříbuzné partnerky či partnerek z některé jiné zoologické zahrady.

Babirusa sulaweská je v přírodě i v zoologických zahradách velmi vzácným druhem prasete. Vyskytuje se pouze na indonéském ostrově Sulawesi a několika malých přilehlých ostrůvcích, kde obývá tropické deštné lesy. Vypadá značně bizarně i díky své šedé vrásčité lysé kůži, dlouhým nohám a protaženému úzkému rypáku. Samci mají navíc v horní i dolní čelisti obrovské hákovité špičáky, které jim prorůstají kůží na rypáku a stáčí se jim nad hlavou. Díky tomu vypadají samci babirus nebezpečně až hrozivě, ale tyto zuby jim slouží pouze na ozdobu a k vzájemnému imponování. Pro svou křehkost totiž neslouží k obraně ani k vzájemným soubojům, jak lidé původně předpokládali. Protože kly samců místním domorodcům připomínaly parohy, dostaly podle nich babirusy i svoje jméno. V indonéštině znamená slovo babi prase a rusa jelen, dohromady tedy prasojelen. Babirusy jsou jako ostatní prasata všežravci, jen si nevyhrabávají potravu ze země, ale spíše ji pomocí štíhlé tlamy sbírají z půdy a vytahují zpod kořenů a kamenů. Žijí v relativně malých skupinách do maximálně deseti jedinců. Na rozdíl od ostatních prasat se velice pomalu rozmnožují, protože samice rodí pouze jedno, maximálně dvě, velice malá mláďata.

V současnosti jsou v rámci České republiky babirusy k vidění pouze v Zoo Jihlava, kde chováme jednoho samce a tři samice. Devítiletý samec Salem byl do Jihlavy dovezen v roce 2018 ze Zoo Stuttgart. Nejstarší ze samic je jedenáctiletá Rose pocházející z USA, které se u nás narodila dcera Anička, která je naopak se svými třemi roky naše nejmladší samice. Sedmiletá Ndari, která se stala mámou nyní, pochází z velké Británie ze zoo South Lakes. V celé Evropě je nyní chováno do 40 jedinců babirus.