Koncesionářské poplatky: První měsíc v nájmu platí pronajímatel, poplatek za rádio se hradí i u chytré televize

Televizi a rádio, případně jen chytrou televizi, která však umí přijímat i rozhlasové vysílání, najdeme ve většině českých domácností. S televizí a rozhlasem se ze zákona pojí koncesionářské poplatky pro veřejnoprávní média, která dané služby provozují. Kdo tyto poplatky hradí v pronajatém bytě? Jak se liší úhrada v případě podnikání v nájemním bydlení? A existují nějaké situace, kdy poplatky hradit nemusíte?

Koncesionářské poplatky neboli poplatky za televizní a rádiové vysílání musí povinně platit každá domácnost, která vlastní technicky způsobilý televizní nebo rozhlasový přijímač. Za každou domácnost se však platí jen jednou, takže nezáleží na tom, kolik lidí v dané domácnosti žije, ani na počtu televizních či rozhlasových přijímačů. Pozor ale na to, že poplatek za rozhlas musí platit i domácnost, v níž není ani jedno rádio, ale zato využívá chytrou televizi. Ta totiž umí přijímat právě i rozhlasové vysílání.

Výši koncesionářských poplatků stanovuje zákon a v roce 2021 činí 135 Kč měsíčně za televizi a 45 Kč měsíčně za rozhlas. Splatnost poplatků je 15. den každého kalendářního měsíce a přihlásit se k nim je nutné do 15 dnů od chvíle, kdy vám vznikla povinnost je hradit. Přihlásit se k placení a zároveň i hradit poplatky lze dvojím způsobem: osobně vyplněním evidenčního formuláře na pobočkách České pošty, načež je možné poplatky hradit přes SIPO, anebo online, kdy je potřeba zaregistrovat se na portálu České televize a Českého rozhlasu a následně poplatky platit bankovním převodem přímo daným médiím.

První měsíc v nájmu hradí poplatky pronajímatel

Jak je to s koncesionářskými poplatky v případě nájemního bydlení? Po nastěhování do pronajatého bytu vybaveného televizí či rozhlasovým přijímačem musí poplatky hradit nájemník, a to od druhého měsíce svého pobytu. Za první měsíc pronájmu odvádí poplatky majitel bytu. Pokud ale nájemník již platí svým jménem poplatky jinde, například v místě svého trvalého bydliště, znovu je již hradit nemusí. „V případě dosud neobsazeného bytu, který je vybaven televizním či rozhlasovým přijímačem, padá povinnost hradit příslušné poplatky na majitele bytu. Opět ale platí, že pokud majitel již poplatky hradí ve svém vlastním trvalém bydlišti, podruhé je již platit nemusí. Tato podmínka se však nevztahuje na pronájem v rámci podnikání, a to ani při pronajímání například přes Airbnb. Podnikající osoba musí poplatky hradit za všechny televizní a rozhlasové přijímače,“ uvádí Štěpán Smoleja, vedoucí právního oddělení společnosti UlovDomov.cz, která poskytuje službu Ideální nájemce pro pronajímatele bytů.

Sankce a výjimky

Stejně jako u jiných povinných poplatků , ani v tomto případě se placení nedá beztrestně vyhnout. Za poplatníka je totiž považován každý odběratel elektrické energie. Při kontrole hrazení koncesionářských poplatků se tak porovnává evidence registrovaných poplatníků a odběratelů elektřiny. Pokud veřejnoprávní média zjistí, že odběratel elektřiny není evidován jako registrovaný poplatník, zasílají výzvu. V případě, že vyzvaná osoba televizní či rozhlasový přijímač nevlastní, má povinnost poslat do 30 dnů čestné prohlášení, které takovou skutečnost potvrzuje. Totéž pak platí v případě, kdy za domácnost hradí poplatky někdo jiný nebo kdy člověk svým jménem již poplatky hradí na jiné adrese. „Zapomenete-li čestné prohlášení poslat, média veřejné služby budou automaticky předpokládat, že přijímač vlastníte, ale neplatíte za něj. Pokuta za nepřihlášenou televizi činí deset tisíc korun, za rádio pak pět tisíc korun. Je proto dobré nájemníky či podnájemníky se situací obeznámit a jejich povinnost jim připomenout,“ upozorňuje Štěpán Smoleja.

Existují ale i dvě výjimky, kdy může být člověk od hrazení poplatků osvobozen. Prvním případem je situace, kdy součet příjmů všech členů domácnosti za uplynulé čtvrtletí nepřesahuje 2,15násobek životního minima. Druhý důvod k osvobození je zdravotní – poplatky nemusí hradit lidé postižení úplnou či praktickou slepotou obou očí nebo oboustrannou úplnou či praktickou hluchotou, avšak jen za předpokladu, že v jejich domácnosti nežije žádný člen, který dané podmínky nesplňuje.