Jaké nebezpečí představuje neekologické čištění?

Redakce, 26.9.2022

Všichni toužíme po dlouhotrvajícím, jasně barevném oblečení, zářivě čistém nádobí v kuchyni, svěží vůni vlasů a v neposlední řadě také vzduchu. Zatímco naši dávní předkové využívali různorodých přírodních možností, pokrok ve vědě přinesl celou řadu syntetických čistidel, která jsou v mnoha případech účinná, ovšem často bývají dána do souvislosti s nebezpečím jak pro člověka, tak životní prostředí. Výběr čističe opravdu může ovlivnit vaše zdraví i přírodu kolem. V dnešním článku se tedy zaměříme na neekologické čištění na bázi syntetických látek – konkrétně na nebezpečí, jež představuje pro jedince, společnost a přírodu jako celek.

Prací, mycí a odmašťovací prostředky jsou odborně označovány jako detergenty. Nejstarším prostředkem pro mytí je bezpochyby mýdlo, jehož primární součástí jsou od nepaměti přírodní lipidy neboli tuky. První synteticky vyráběné mýdlo našlo komerční využití až v roce 1933, protože do té doby přicházeli výrobci pouze s nedostatečně šetrnými variantami.

„Čistící prostředky na přírodní či syntetické bázi mají jeden společný cíl, a sice zmenšit povrchové napětí vody, čímž se v podstatě stává plnohodnotným mycím prostředkem. Jinými slovy, čistidla obsahují povrchově aktivní látky, které narušením struktury vodních molekul způsobí, že se uvolní nečistoty,“ vysvětluje Alexandr Řeháček, zakladatel ekologických čistících prostředků AYETO Eco. Postup výroby mýdla se ve většině případů vůbec nezměnil, ovšem hlavní rozdíl spočívá v přídavných látkách, jejichž účelem je zvýšit efektivitu, tj. odstraňovat nečistoty ještě lépe.

Moderní čistící prostředky sestávají ze 3 základních částí:

Povrchově aktivní látky (tenzidy) – základní molekuly tenzidů jsou charakteristické dlouhým uhlíkovým řetězcem. Řadíme sem mnoho různých skupin, jako jsou síranové, karboxylové a další. Nejenže snižují povrchové napětí molekul vody, ale také napomáhají ke zvyšování její smáčivosti. Zajímavostí je, že tato vlastnost tenzidů je velmi účinná například při mytí nádobí, kdy po umytí zůstane na povrchu jen tenký vodní film, který se poté snadněji odpaří. Moderní tenzidy jsou poměrně dobře odbouratelné, přesto zanechávají na životním prostředí znatelnou stopu.

Aktivační přísady – sem patří hned několik typů přídavných látek. Ve spojení s pracími přípravky jsou to zejména prostředky změkčující vodu. Dříve používaná soda byla nahrazena hlavně fosfáty. Právě tyto látky bývají považovány za jedny z nejnebezpečnějších. Další skupinou jsou tzv. bělící látky, kam řadíme například perboritan sodný – ten byl mimochodem ohodnocen komisí EU jako vysoce riziková a nebezpečná sloučenina, která negativně ovlivňuje reprodukci organismu. Kromě toho bývají využívány také látky upravující pH apod.

Plnidla a další látky – ve stručnosti lze říct, že všechny ostatní přísady upravují vlastnosti výsledného produktu tak, aby byl pro koncového zákazníka ideální. Vedle často používaného síranu sodného se můžete setkat s enzymy podporujícími štěpení, stabilizátory na ochranu vláken (např. fosfonáty), anti-depozičními přísadami proti zpětnému usazování nečistot, parfémy, aviváží nebo opticky zjasňujícími barvivy.

Vliv syntetických čistidel na životní prostředí

Moderní doba využívá širokého spektra detergentů s odlišným složením, proto je v mnoha případech vliv na životní prostředí skutečně nezanedbatelný.

„Prakticky v každé dnešní domácnosti najdete automatickou pračku, tudíž se do přírody dostává také větší množství nečistot a nerozpuštěných čistících přísad než dříve. Největším nebezpečím jsou především špatně odbouratelné tenzidy a fosforečnany neboli fosfáty, které spouští proces eutrofizace. Zjednodušeně lze říct, že se dostávají prostřednictvím kanalizace do řek, kde způsobují přemnožení sinic, což může v nejhorším případě vést až k vymírání ryb a dalších organismů ,“ vysvětluje důsledky Řeháček.

Často skloňované čističky odpadních vod mohou do jisté míry snížit množství nežádoucích látek kontaminujících životní prostředí, ovšem podle dostupných informací již malé množství tenzidů, fosforečnanů a dalších přídavných látek negativně ovlivňuje zejména vodní toky. Ohrožené jsou nejen živé organismy nacházející se ve vodě, ale také tvorové, kteří se jimi živí.

Syntetické čističe a zdraví člověka

Nikoho asi nepřekvapí, že tenzidy, fosforečnany a jiné nebezpečné látky jsou vážným problémem, pokud se dostanou do zdrojů pitné vody. U člověka mohou dokonce způsobit otravu, pokud je vypitá voda silně kontaminována, protože tenzidy narušují nebo úplně devastují biomembrány vyskytující se na povrchu buněk. Čističe pro domácnost mohou dráždit oči a dýchací cesty, způsobit bolest hlavy a další zdravotní problémy, včetně některých typů rakoviny. Kromě čpavku či bělících látek jsou velkým problémem zejména těkavé organické sloučeniny, známé též pod zkratkou VOC, které přispívají k chronickým respiračním onemocněním (astma apod.), alergickým reakcím a bolestem hlavy. V roce 2015 byla publikována studie, v níž vědci prokázali souvislost mezi používáním čistících prostředků a atopickou dermatitidou – tedy velmi častým kožním onemocněním. Pro zbavení se příznaků stačilo postiženým vyhnout se veškerým prostředkům s detergenty. Zde je nutné zmínit, že výbornou alternativou mohou být ekologické čistící přípravky, které neobsahují podobně závadné sloučeniny!