Energetika pod tlakem: Vyplatí se teď investovat do energetických akcií typu ČEZ?

Investování do akcií energetických společností představuje i letos nadále riziko. Kvůli politickým tlakům v čase stále poměrně vysokých cen energií, byť o dost nižších v porovnání s uplynulými léty, a také kvůli právě klesajícím cenám cen burzovních cen plynu či elektřiny a také ovšem emisních povolenek.

Dobře to ilustruje příklad ČEZ, jenž minulý týden zveřejnil výsledky svého loňského hospodaření. V roce 2023 vykázal druhý nejlepší výsledek hospodaření za posledních deset let. Čistý zisk meziročně sice klesl o výrazných 63 procent, na 29,6 miliardy korun, ale to proto, že předloňský rok byl zkrátka zcela mimořádný a zejména z toho důvodu, že stát v důsledku právě mimořádného roku 2022 a mimořádných zisků ČEZ v tom roce uvalil na podnik mimořádnou daň a mimořádné odvody. Na nich podnik za loňský rok odvedl čtyřicet miliard korun.

Důkazem, že nebýt mimořádných odvodů a daně, zisk ČEZ by nadále zůstal ve výšinách, je fakt, že hrubý zisk (přesněji provozní zisk před uhrazením daní, úrokových plateb a nákladů depreciace a amortizace, tedy EBITDA) klesl loni jen o pět procent, na 124,8 miliardy korun, což je samozřejmě dramaticky nižší pokles, než pokles o oněch 63 procent, který ČEZ vykazuje v kolonce čistý zisk.

Druhý nejvyšší zisk za deset let i přes mimořádnou daň a odvody stále umožňuje i podle samotného ČEZ vyplácet dividendu až 52 korun na akcii. To by byla druhá nejvyšší úroveň dividendy rovněž za uplynulých deset let. Vyšší dividendu, 145 korun na akcii, vyplácel podnik jen loni. Stejnou dividendu, 52 korun na akcii, pak v roce 2021. Ve všech ostatních z uplynulých deseti let byla dividenda nižší. Pokud by ale stát na ČEZ zatlačil, může být dividenda ještě vyšší než maximální návrh ČEZ, tedy než 52 korun za akcii. Energetický podnik totiž disponuje z uplynulých let značným nerozděleným ziskem, v řádu stovek korun na akcii. I letos by tak dividenda mohla překračovat úroveň 100 korun na akcii. Například agentura Bloomberg prognózuje dividendu 108 korun na akcii.

Pokud by tedy stát zatlačil na ČEZ, aby ten vyplatil dividendu převyšující 100 korun za akcii, zhruba dvojnásobek částky, kterou podnik sám jako maximální navrhuje v rámci své dividendové politiky, může stát současně zrušit mimořádnou daň a odvody. Tyto mimořádné platby dopadají ponejvíce právě na ČEZ – a tedy zejména jeho menšinové akcionáře. ČEZ loni zodpovídal za zhruba 80 procent celkového inkasa daně z mimořádných zisků. Protože podnik ze zhruba 70 procent vlastní stát, jsou menšinoví akcionáři ČEZ zasaženi skutečně dramaticky disproporčně. Z jejich právoplatných peněz se sanuje státní rozpočet dramaticky více než z peněz jakékoli jiné skupiny obyvatelstva ČR.

Akcie ČEZ vlastní zhruba 160 tisíc fyzických osob, jde zejména o drobné investory z ČR, mnozí z nich mají akcie ještě z doby kuponové privatizace. Tito lidé tedy v podstatě sanují zbytek republiky.

Ještě loni přitom ministr financí Zbyněk Stanjura říkal, že daň z mimořádných zisků zřejmě skončí už po roce trvání. Dávalo by to smysl. Ke konci loňska stát ukončil zastropování cen energií. Ty totiž na burze klesly tak nízko, že už není třeba, aby lidem od drahých energií ulevoval. Jestliže už není třeba těchto mimořádných dotací, které pochopitelně zatěžovaly státní kasu, proč nadále vybírat mimořádnou daň ze zisku bank a zejména energetických společností – rozuměj hlavně ČEZ, jenž loni zodpovídal za zhruba 90 procent inkasa mimořádně daně v energetice?

Proč vybírat mimořádnou daň, když třeba ratingová agentura Fitch Česku letos v únoru zlepšila ratingový výhled a konstatuje, že veřejné finance se podařilo stabilizovat? Proč mimořádně danit, když energetická a inflační krize odezněly a sám premiér Petr Fiala si letošní vyhlížený vývoj tuzemské ekonomiky v mnoha ohledech pochvaluje?

Když skončily mimořádné výdaje – v podobě státních dotací na energie při kompenzaci ceny energií nad úrovní stropu –, měly by přece logicky končit i mimořádné daně, které tyto výdaje pokrývaly.

Jenže tato logika v politice zjevně nefunguje. „Já sám bych to (zrušení daně z mimořádných zisků už po roce trvání, pozn. aut.) asi navrhl, ale nemá cenu říkat, co by člověk udělal sám. Vládneme v koalici,“ říká dnes Stanjura.

Ministr financí také praví, že je připraven ukončit účinnost daně z mimořádných zisků ke konci letoška, pokud se naplní předpoklad letošních příjmů z ní alespoň ve výši sedmnácti miliard korun. V takovém případě by podle něj příjmy z mimořádné daně za léta 2023 a 2024 pokryly souhrnné mimořádné výdaje.

Je ale možné, že stát kalkuluje s tím, že mu pokračování mimořádného zdanění umožní snáze postátnit ČEZ, či alespoň jeho část. Letošní mimořádné zdanění totiž dopadne dominantně na ČEZ. Zásadně tedy snižuje objem zisku energetického podniku, který se rozdělí mezi akcionáře, což pomáhá tlačit cenu akcií ČEZ níže. Zejména pokud by stát skutečně měl v úmyslu zahájit kroky vedoucí k vykoupení podílu menšinových akcionářů ČEZ již letos, nižší cena akcie mu pochopitelně přijde náramně vhod. Za posledních dvanáct měsíců se akcie ČEZ propadly o 13,6 procenta, i když roli pochopitelně hraje také pokles cen plynu a elektřiny na evropských burzách či propad cen emisních povolenek.

Jak vidno, politické hrátky s energetikou, a nejen v Česku, ale také pokles cen elektřiny či plynu nebo emisních povolenek jsou silnými rizikovými faktory, které nadále vytvářejí tlak na pokles akcií řady energetických společností.

Lukáš Kovanda, Ph.D.

Hlavní ekonom / Chief Economist, Trinity Bank