Tichý filtr v těle: Co genetika říká o naší schopnosti odbourávat alkohol, nikotin a další látky

Jeden po dvou skleničkách vína zrudne a je mu nevolno, druhý vypije stejné množství a nic nepozná. Rozdíl není jen ve zvyku, ale také v tom, jak naše tělo jednotlivé látky zpracovává. Stará se o to přirozený systém, který funguje nepozorovaně každý den a s módními detoxikačními kúrami nemá nic společného. U každého přitom pracuje trochu jinak a část těchto rozdílů máme zapsanou už v genech.

Detoxikaci si většinou spojujeme s pitím zeleninových šťáv a očistnými kúrami, ve skutečnosti ale jde o přirozený biochemický proces, který v těle probíhá nepřetržitě. Hlavní práci odvádějí játra, která řadu látek přeměňují na formy, jež lze z organismu vyloučit. Zapojené jsou ale také ledviny, střeva nebo plíce. Kůže naopak potem vylučuje jen zanedbatelné množství těchto látek, takže představa, že lze toxiny jednoduše vypotit, neodpovídá tomu, jak tělo funguje.

„Zjednodušeně má celý proces několik kroků. V první fázi enzymy látku chemicky upraví, ve druhé ji další enzymy převedou do podoby, kterou může tělo snáz vyloučit, a následně se dostává například do žluči nebo moči. Důležité přitom je, aby jednotlivé části systému pracovaly ve vzájemné rovnováze,“ vysvětluje MUDr. Jakub Trizuljak, Ph.D., primář oddělení klinické genetiky v GHC Genetics.

Proč stejná sklenka nedělá dvěma lidem totéž?

Schopnost organismu jednotlivé látky zpracovávat ovlivňuje celá řada okolností. Roli hraje věk, pohlaví a hormonální stav, tělesná hmotnost nebo zdraví jater a ledvin. Činnost některých enzymů mohou ovlivňovat také léky nebo potraviny a zásadní je samozřejmě samotná míra expozice. Dobře viditelné jsou individuální rozdíly například u alkoholu: pokud se v těle hromadí acetaldehyd, může člověk po malém množství alkoholu zrudnout, cítit nevolnost nebo bušení srdce.

Část rozdílů souvisí také s genetikou. Enzymy, které se na zpracování jednotlivých látek podílejí, jsou kódované geny a jejich varianty se mezi lidmi liší. Výsledkem může být rychlejší nebo pomalejší aktivita konkrétního enzymu. „U metabolismu alkoholu patří mezi nejznámější geny ADH1B a ALDH2, které se podílejí na postupném odbourávání. Některé varianty mohou vést k rychlejší tvorbě nebo pomalejšímu odbourávání acetaldehydu, což se může projevit zrudnutím a nevolností po alkoholu,“ popisuje Trizuljak.

Podobné rozdíly existují i u dalších látek. Na metabolismu nikotinu se významně podílí enzym CYP2A6, u kofeinu zase CYP1A2, což částečně vysvětluje, proč šálek kávy na dva lidi nepůsobí stejně. Další geny se zapojují do zpracování látek obsažených například v kouři nebo průmyslovém prostředí. „Geny určují predispozici, nikoliv osud. Většina těchto vlastností je ovlivněna více faktory a jednotlivé genetické varianty mají jen částečnou výpovědní hodnotu. Ani rychlejší metabolismus alkoholu proto nechrání před jeho škodlivými účinky a žádná genetická varianta nedělá kouření bezpečným,“ upozorňuje odborník.

Více o individuálních dědičných predispozicích může odhalit genetické vyšetření. Panel Detoxikace v rámci testu GenScan Individual od GHC Genetics se zaměřuje na antioxidační kapacitu a genetické varianty spojené se zpracováním alkoholu, kofeinu, nikotinu, polycyklických aromatických uhlovodíků nebo těžkých kovů. Výsledek však neukazuje, kolik škodlivých látek člověk v těle aktuálně má ani jaké množství alkoholu či nikotinu je pro něj bezpečné.

Jak tělu zbytečně nepřidělávat práci

Žádný speciální produkt přirozené očistné mechanismy organismu nenahradí. Jejich správné fungování podporují především běžné návyky: pestrá strava s dostatkem bílkovin, zeleniny a vlákniny, dostatek tekutin, pravidelný pohyb a spánek. Stejně důležité je ale také omezovat samotnou expozici látkám, které musí tělo následně zpracovávat a vylučovat.

U alkoholu obecně platí, že čím méně, tím lépe. Kouření zatěžuje organismus nejen nikotinem, ale také řadou dalších škodlivých látek. Nejlepší je tak nekouřit vůbec. Smysl má dále nepřipalovat jídlo, odstraňovat spálené části a u těžkých kovů především předcházet dlouhodobé expozici. Péče o přirozené očistné mechanismy tak spočívá hlavně v tom, že jim člověk zbytečně nepřidává další práci.

Opatrnost si naopak zaslouží přípravky a kúry, které slibují rychlý detox. „Pro účinnost detoxikačních kúr nemáme přesvědčivé důkazy a některé extrémnější režimy mohou organismu naopak uškodit. Skutečnou detoxikaci zajišťuje tělo samo a při otravách nebo předávkování samozřejmě lékařská péče. Úkolem proto není pomáhat organismu zázračnými metodami, ale podpořit jeho přirozené fungování,“ uzavírá Jakub Trizuljak.

Zdroje

• Edenberg H. J.: The Genetics of Alcohol Metabolism – Role of Alcohol Dehydrogenase and Aldehyde Dehydrogenase Variants. Alcohol Research & Health – varianty ADH1B*2 a ALDH2*2, acetaldehyd, zastoupení v populacích.

• IARC / WHO – acetaldehyd a alkohol jako karcinogeny, stanovisko k bezpečnému množství alkoholu.

• Přehledové práce k enzymu CYP2A6 a metabolismu nikotinu (rychlí a pomalí metabolizéři).

• Přehledové práce ke genům GSTM1 a GSTT1 a citlivosti k polycyklickým aromatickým uhlovodíkům a těžkým kovům.

• Učebnicové zdroje k fázím biotransformace (cytochromy P450, konjugační enzymy, membránové transportéry) a k roli CYP1A2 v metabolismu kofeinu.

• Česká televize: Detoxikační kúry jsou zbytečné, až škodlivé – vyjádření odborníků k neúčinnosti detoxikačních kúr a k vlastní očistné kapacitě jater a ledvin.

• Obrovská M.: Jarní únava a detoxikace organizmu. Praktické lékárenství 2015 – zatížení jater, ledvin a střev, opatrnost u těhotných, kojících a chronicky nemocných.

• GHC Genetics: GenScan – varianta INDIVIDUAL a panel Detoxikace (antioxidační kapacita, alkohol, kofein, nikotin, PAU, těžké kovy), konzultace s klinickým genetikem.