Jak vybrat probiotika s jistotou? Vysoká čísla na obalu nemusí říkat vše

Když vybíráme probiotika pro sebe nebo své děti, často nás jako první zaujme počet bakterií nebo kmenů uvedený na obalu. Důležitější ale může být to, jaký konkrétní kmen přípravek obsahuje, pro koho je určený a co o vlastnostech daného kmene říkají dostupné odborné poznatky. Roli hraje také věk, dávkování nebo správné skladování. Stačí přitom vědět, na co se při výběru zaměřit a kdy se raději poradit s lékárníkem či pediatrem.

Probiotika dnes najdeme v lékárnách v celé řadě podob a s různým složením. Jde o živé mikroorganismy, které mohou být při užívání v dostatečném množství prospěšné, jednotlivé probiotické kmeny se ale svými vlastnostmi liší. Při výběru je tedy důležité zohlednit, pro koho je přípravek určen a v jaké situaci jej chceme užívat. Probiotický kmen zkoumaný například v souvislosti s kojeneckou kolikou nelze automaticky považovat za vhodný i pro jiné účely, například při užívání antibiotik. Výběr probiotik by proto měl vycházet z konkrétních potřeb.

„Rodiče se mě často ptají, které probiotikum je nejlepší. Doporučuji jim, aby se kromě údaje o miliardách na přední straně krabičky podívali také na složení. Důležité je přesné označení kmene. Podle něj můžeme zjistit, pro jaké obtíže byl zkoumán a s jakými výsledky,“ říká MUDr. Jan Boženský, MBA.

Drobný, ale stěžejní údaj

Dlouhý latinský název doplněný písmeny a čísly může na první pohled působit složitě, není ale nutné si ho pamatovat. Stačí vědět, co jednotlivé části znamenají. Například u názvu Limosilactobacillus reuteri DSM 17938 první dvě slova označují rod a druh bakterie, zatímco závěrečný kód určuje konkrétní kmen. Právě ten je při výběru probiotika důležitým vodítkem, protože i kmeny stejného druhu se mohou lišit svými vlastnostmi a mohou být zkoumány v odlišných souvislostech. Podobně znějící názvy tedy automaticky nemusejí znamenat stejné vlastnosti ani stejné využití.

Pokud na obalu najdeme pouze označení druhu bez uvedení konkrétního kmene, chybí nám jeden z podstatných údajů pro orientaci ve složení přípravku. Samotné označení kmene však není jediným kritériem při výběru. Důležité je také zohlednit, pro koho je přípravek určen, v jaké situaci se používá a zda jsou k danému kmeni dostupné relevantní odborné podklady. Při výběru proto nemusíme zůstávat odkázáni pouze na informace uvedené na obalu. S orientací ve složení a volbou vhodné varianty může pomoci lékárník nebo lékař.

Stačit může i jeden kmen

Při pohledu na obaly může snadno vzniknout dojem, že čím více bakteriálních kultur výrobek obsahuje, tím lépe. Samotný počet však neposkytuje úplný obrázek o vhodnosti konkrétního složení. Důležitou roli hraje také to, jaké kmeny přípravek obsahuje a pro jaké použití jsou k dispozici odborné podklady. U kombinovaných přípravků je proto vhodné sledovat, zda byla v odborných studiích hodnocena právě daná kombinace kmenů, nikoli pouze její jednotlivé složky samostatně.

„Znalost jednotlivých kmenů nám sama o sobě neřekne, jak se budou chovat v konkrétní kombinaci. Podobně je to i s množstvím bakterií – vyšší číslo uvedené na obalu nemusí být samo o sobě důvodem k volbě daného přípravku. Dávka by měla odpovídat tomu, co se osvědčilo ve studiích pro konkrétní použití,“ vysvětluje Boženský.

Pozornost si zaslouží také údaj o počtu živých mikroorganismů. Rozdíl je v tom, zda jej výrobce garantuje až do konce doby použitelnosti, nebo pouze v okamžiku výroby. Pro spotřebitele je totiž podstatné, jaké množství výrobek skutečně obsahuje ve chvíli, kdy jej užívá.

Z vědeckého výzkumu vycházejí například probiotika BioGaia Protectis, která staví na konceptu EvidenceBiotics. Podle údajů výrobce zahrnuje výzkum jejích kultur Limosilactobacillus reuteri více než 290 klinických studií a přes 25 tisíc účastníků napříč různými věkovými skupinami.

Od výběru k užívání

Při výběru je proto dobré začít od základních informací. Nejprve si ujasněme, pro koho je přípravek určen a v jaké situaci jej chceme užívat. Právě podle toho se lze v široké nabídce snáze zorientovat a hledat vhodné složení i dávkování. Důležitou roli ale hrají také praktické detaily. Někomu více vyhovují kapky, jinému žvýkací tablety nebo tobolky, přičemž vždy záleží i na věku toho, kdo je bude užívat. Před prvním podáním se vyplatí projít doporučení výrobce a nezapomenout ani na správné skladování. Zatímco některé produkty patří do lednice, jiné lze bez problémů uchovávat při pokojové teplotě.

Pokud si nejsme jistí, je namístě poradit se s lékárníkem nebo lékařem. Jejich doporučení může být obzvlášť užitečné u malých dětí, těhotných a kojících žen nebo lidí s oslabenou imunitou. „Nemusíte znát latinské názvy ani pročítat odborné studie. Podstatné je nenechat se zahltit množstvím údajů na obalu a zaměřit se na informace, které mají pro konkrétní situaci skutečný význam,“ uzavírá Jan Boženský.